Silent Love - 3.díl

“Jaké máš nejraději?” Trochu se zasmála a mě nedošlo, že bude muset každý název pracně naznačit. Ukázala si u pusy jakoby “mluvení “, pak ukázala na sebe. „Tell Me a Lie!“ zakřičel jsem a ona mě jako pochvalu poplácala po ramenou. Další zvedla ukazováček a pak k němu přidala další tak, aby tvořily písmeno T. „One Thing!“ vykřiknul jsem zase a ona se rozesmála. Potom pusou naznačila Na, Na, Na. „Na, Na, Na“ Opět se usmála. Potom ukázala na mě, potom zavrtěla rukou jako zápor, ukázala sobě na hlavu, opět na mě a pak zvedla palce nahoru a usmála se. „You don’t know you’re beautiful. O-oh. That’s what makes you beautiful!“ zazpíval jsem a smál se na ní. Ona se také rozesmála, ale její smích zněl tak zvláštně přiškrceně.  Ještě značnou chvíli jsme si povídali. No teda, víte jak to myslím. Potom mi začalo kručet v břiše. Nechtěl jsem odejít, bylo mi s ní dobře, až moc dobře. Cítil jsem s ní něco, co za dlouhou dobu ne, no, moje tělo se dožadovalo potravy a to už nebylo cesty zpět. „Misch, budu muset jít, mám hlad a musím ještě za klukama z kapely“ Souhlasila, připnula psa, který byt celý den na volno a šli jsme “k nám“ domů. U dveří do bytů jsme se na sebe otočili. „Moc jsem si dnešek užil“přiznal jsem barvu. „Me too“naznačila ústy, aniž by vydala hlásku a začervenala se. Pohladil jsem jí po červených lících. Příjemně hřáli. „Mohl bych se po večeři ještě stavit?“optal jsem se nenuceně, ale v duchu se modlil, aby souhlasila. „You?“ opět naznačila a ukázala na mě. „Every time“ rozhodila rukama jakože “EVERY“ a já se musel zasmát. „Tak zatím“ Usmál jsem se. Ona mi jen mávla a zagestikulovala „Bon appetite“ a jednou rukou ukázala, jakoby jedla. „I tobě“ popřál jsem a zavřel dveře.

Mischel:

Začínalo to jako každý jiný den a než jsem se stačila rozkoukat, sedím v parku s celosvětovou hvězdou a normálně spolu mluvíme! No, popravdě se nedá říct, že spolu mluvíme. Nevím, třeba je se mnou jen ze slušnosti, jen z lítosti. Asi si myslí, že němá holka nemá žádné kamarády, ale to se plete, já mám kamarádů až, až. A ti se mnou nejsou z lítosti, ale proto, že sen máme vážně rádi. I když, člověk nikdy neví. Nebudu se tady zaobírat otázkou nad tím, kdo je můj pravý, nebo naopak nepraví přítel a radši vymyslím, jak se budu s Niallem dorozumívat. Samozřejmě umím znakovou řeč, ale on jí neumí. Umím samostatná písmena, ale než bych ukázala celou větu, tak by to chvíli zabralo a proto mi přijde ukazování slov a gestikulování ústy jako nejlepší nápad. K večeři jsem se rozhodla udělat si zapékané palačinky se špenátem a sýrem. Připravila jsem si ingredience a pustila se do vaření. Kolem šesté jsem dojedla, umyla nádobí, vykoupala se a vyčistila zuby.  Sedla jsem si do mého nejpohodlnějšího křesla, když v tom zazněl zvonek. „Sakra“proběhlo mi hlavou. Já na Nialla zapomněla! Ben, můj pes, začal štěkat jako blázen a já měla co dělat abych ho utišila a odvedla do vedlejší místnosti. Trochu jsem si upravila rozcuchané vlasy a otevřela jsem. Za dveřmi stál Niall s kýblem popcornu a pár DVDčky. „Jsem tady princezno“ohlásil se a dal mi pusu na tvář. Pustila jsem ho dovnitř a přitom jsem se stále usmívala, jako kdybych se něčím sjela.

Ann_x :) Možná dám ještě jeden kratší díl kolem 21:00 ;)