Na převlékání už ale nebyl čas, protože než jsem si to
stačila uvědomit, mé hodiny ukazovali dvě minuty před čtvrtou a ode dveří se
ozývat hlasitý zvonek. S trochou nervozity jsem otevřela dveře. Přivítal
mě ihned jeho zářící rovnátkový úsměv. „Nazdárek. Jak se dneska máme?“ Musela
jsem se také usmát. Zvedla jsem palce nahoru a pak ukázala na něj. „Jo taky
dobře. Můžeme jet?“ Přikývla jsem, pustila Bena ze zavřené místnosti a vyrazili
jsme na parkoviště. Všimlo si nás pár holek, ale než k nám doběhli rychle
jsme ujížděli poloprázdnými ulicemi na druhou stranu Londýna. „Ehm…“ snažila
jsem si nějak odkašlat, abych upoutala jeho pozornost. Povedlo se! „Co se děje
Misch?“ zeptal se starostlivě. Pokroutila jsem hlavou. „Kluci vědí, že nemluvím?“
naznačila jsem. „Ne nevědí. Nechtěl bych ani pomyslet na to, co by vymysleli jako
přivítání!“zkonstatoval a já se zasmála. O pár desítek minut zaparkoval před
velikou vilou. Z venku se zdála jako obyčejná vila, kterou mají v téhle
čtvrti všichni. Uvnitř však byla zařízena tak krásně a nevšedně. Moderní styl
se prolínal se starým nábytkem a různými vzory. Barvy různých druhů i odstínů
se mísily v každé místnosti. „Liam mi napsal, že se tak za dvacet minut
vrátí, ale ať si prý neděláme naděje na žádný řádný rozhovor, že se prý opili“
Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. Jak se můžou odpoledne opít. Niall a Liam budou
nejspíš nejrozumnější členové kapely. Sedla jsem si do tureckého sedu na pohovku a
Niall mi donesl pomerančový džus. Vedli jsme dlouhý rozhovor o všem, co se nám
v životě stalo a on se nemohl přes smích ani nadechnout. Než jsem z něj
dostala alespoň pointu jeho příběhu, smál se jako blázen, takže jsem polovinu
jeho vyprávění nepobrala. Slyšeli jsme zaparkování auta. Niall se na mě
povzbudivě usmál a odkráčel jim otevřít. Do domu vběhli tři blázni následováni „tatínkem“.
„Mischel tohle jsou Louis, Zayn, Liam a Harry“. Ukázal mi Nial postupně všechny
chlapce. „A kluci tohle je Misch“ Všichni mě pozdravili silným objetím. Sedli
jsme si do obýváku. Bylo na nich vidět, že nejsou ve své kůži, ale nejspíš
nechtěli dělat ostudu. „Kluci já jsem tady o Mischel vypustil jeden důležitej
fakt“poznamenal po dost trapným tichu Niall. Nechápavě na něj čuměli. „Ona je
němá, ale nepřeje si, abyste jí litovali“ Zaynovi, Harrymu a Louisovi to trvalo
zpracovat asi trochu déle. Liam se hned usmál. „Dobře, ale kdybys cokoliv
potřebovala, tak řekni“ S radostí jsem přikývla. Pak mě Niall chytil za ruku
a ukázal mi celý jejich dům. Konec naší prohlídky jsme strávili u něho v pokoji
a dívali se na dětské seriály. Naznačila jsem pak Niallovi, že bych už jela
domů, ale že si nejdřív odskočím. „Dobře, potom přijď zpět do obýváku a
pojedeme“ zabouchnul za sebou dveře a já se vydala do koupelny. Vlastně jsem na
záchod ani moc nepotřebovala, ale přeci jen jsem mezi kluky a tak jsem chtěla nějak
vypadat. No s mými vlasy se toho
moc udělat nedalo, a tak jsem je stáhla do jednoduchého culíku. Opravila jsme
si rozmazanou řasenku a běžela jsem po schodech dolů. Na posledním schodu jsem
se však zastavila. Vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale když se v něm
mluví o vás, není to tak špatné, ne? No dozvěděla jsem se něco, co bych byla
raději ani neslyšela…!
Žádné komentáře:
Okomentovat