Gotta Be You - 11.část

„Nechci se o něm bavit. Je to kapitola mého života, kterou už si víckrát nepřečtu!“ Ukončila jsem rázně rozhovor. Od té doby jsem prohodila slovo jen s učitelkou, která mi dávala vysvědčení – samé A! Ani jsem nešla na oběd, ale Petře jsem musela domluvit tu schůzku se Zaynem. Mám číslo jen na Harryho, což bude asi problém. Ale slyšela jsem, že celý měsíc mají být tady v Londýně a tak jsem pomalu dopochodovala k 1D domu. Zazvonila jsem a otevřel mi Liam. „Ahoj! Tebe jsem ale dlouho neviděl“ Pozdravil mě a silně objal. Nebránila jsem se, bylo to to nejpříjemnější za posledních pár dní. „Ahoj Liame, je tady Zayn?“ Překvapeně se na mě podíval. Asi čekal, že jdu za Harrym a to, že chci mluvit se Zaynem ho dost překvapilo. „No …Jasně pojď dál ...“ „Ne, to ty mu řekni, že na něj počkám venku“ Jen zakýval a zavřel dveře. Chvíli jsem tam stála jako trubka, potom se otevřeli dveře a z nich vylezl stále dokonalý Malik! Objal mě a pozdravil. „Copak potřebuješ?“ „No, už dlouho do mě kamarádka hučí, ať jí s tebou seznámím a tak jsem se tě chtěla optat, jestli by si nezvládl jedno setkání s ní. Ona není žádná uječená faninka! Je to v pohodě, milá, hezká holka a tak-“ „Jo jasně, tak mi dej její číslo, já jí hned zavolám“ usmál se na mě. Nadiktovala jsem a on začal vytáčet. „Ahoj, je tam Petra? – Zayn – Ne, nedělám – Vtip? To ani náhodou – Haha – Hele, nechtěla by si někam zajít? – Noo, Roxy – Jo – Ok – Těším se!“ Zavěsil a mile se usmál. „Dohodnuto“ Kývla jsem. „Tak já už asi půjdu. Měj se Zayne a pozdravuj kluky“  „Dobře a Rox…“ Otočila jsem se. „Můžu se tě na něco zeptat?“ „Jasně. O co jde?“ „O Harryho. Co se mezi vámi stalo?“ Nechtěla jsem tuhle tému znovu otevírat. „Zayne já sama nevím. V neděli, bylo všechno v pohodě a od té doby, co šel k Jane, se neozval. Ale já ho z ničeho neobviňuju. Jestli chce být s Jane je to jeho volba, ale mohl mi to říct na rovinu“ Sklonila jsem hlavu, aby neviděl, jak jsem posmutněla. Pohladil mě po tváři. „On neví, o co přichází“ Nahodil krásný úsměv a já se musela taky usmát. „Víš Rox, on udělal hroznou hloupost. Já ti to nechci říct, tak bych byl rád, kdyby si šla se mnou dovnitř a on ti to sám vysvětlí“ Kývla jsem a poslušně jsem šla za ním do domu. Všichni kluci mě přivítali a objali. Ptali se na vysvědčení a smáli se mi, že jsem šprt. Pak přišel na řadu Harry. Jemně mě objal, chytil za ruku a táhnul někam do domu, nejspíš do jeho pokoje. „Co může být ta hloupost?“ vrtalo mi hlavou. Vešli jsme do jeho pokoje. Ještě jsem tu nebyla. Světlemodré stěny a nábytek z tmavého dřeva dodaly pokoji úžasný vzhled. Zavřel za námi dveře a ukázal na postel. Pohodlně jsem si sedla a čekala, co se bude dít. Neměla jsem chuť zeptat se ho na to. No, po chvíli se odhodlal a váhavě začal. „Roxy…“ zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. V těch jeho jsem viděla mihotat světlo, které se odráželo od slz. „…když jsem byl u Jane, udělal jsem hloupost a lituju toho“ Došlo mi to - Zatáhla žaluzie, on odešel až navečer, neozval se.  „Užil sis to s ní?!“ zeptala jsem se ironicky a neubránila se slzám. Překvapilo ho to a sklopil hlavu. „Proč?“položila jsem mu zdánlivě jednoduchou otázku.