Tatínek - Jednodílný příběh (Louis)

Tenhle příběh jsem nedávno dokončila a dala ho na blog onedirection-ff.blog.cz , takže to jen proto, abyste mě nepodezírali z kopírování :) Bylo na něj pro mě nečekaně hodně pěkných reakcí, a tak jí dám i sem :) Ann-x

 „Ani nevím, co mám čekat. Co když se na mě vykašle? Jako tehdy…  Co mě to vůbec napadlo chodit do toho debilního parku?!“ Hlavou mi létalo mnoho scénářů, jak naše setkání dopadne. Od kamarádek Directionerek jsem si zjistila, kudy ze studia většinou chodí. Prý chce být často v klidu a tak chodí domu parkem. Tím parkem, kde já právě sedím a čekám na něj.  Je tu se mnou i Zachary, přemluvil mě. Zabraná do svých myšlenek jsem na něj úplně zapomněla

„Koukej, co jsem našel!“ zakřičel přes půl parku a utíkal směrem ke mně.

Louise pohled:

„Ne kluci, dík. Půjdu domů zase parkem. Potřebuju si provětrat hlavu“řekl jsem po stopadesáté klukům, mávnul jsem na odjíždějící auto a vydal se po známé trase k parku. Cestu znám nazpaměť, trefil bych i se zavázanýma očima. Bylo dopoledne a všední den, to by tu nemělo být moc lidí. Kráčel jsem po cestě vysypané pískem a kopal před sebou malý kamínek.

„ Koukej, co jsem našel!“ozval se najednou dětský pisklavý hlásek. Ani jsem se nenadál a válel jsem se na zemi a o kus dál ten prcek.

„Ale ne! Můj šneček!“fňukal ten chlapeček a ukazoval na mé tričko. Byl tam jen ulepený kus něčeho neidentifikovatelného a střípky ulity.

„Promiň, je mi to líto. Není ti nic“ Chlapeček pořád ještě se smutným výrazem popotáhl nosem a podíval se na svá odřená kolena.

„Zachary! Víš, že se nemáš bavit s cizími lidmi!“ Zavolal na něj jemný holčičí hlas. Zachary, jak jsem zjistil, že se chlapec jmenuje, se rozeběhl za dívkou, která na něj zavolala. Zvedl jsem se ze země, na které jsem stále klečel a oprášil si kalhoty. No pecka, díra jako vrata!

„Zachu, ty víš, že se nemáš motat pod nohy. Musíš dávat větší pozor, ty potrhlo!“ švitořila dívka a utírala mu slzičky, které se mu valily po zaprášené tváři.

„A vám…“promluvila směrem ke mně „… se omlouvám. Můžu vám zaplatit čistírnu - “ Jen co jsem se jí podíval do očí, zastavil se jí dech. Hlavně ať ne další fanynka! Ihned však pohled sklopila zpět ke chlapečkovi.

„Ne, nic se neděje. Děti jsou prostě k neuhlídání“zasmál jsem se a posadil se vedle ní na lavičku. Otírala mu kapesníkem odřené koleno a jemný vítr ke mně donesl vůni jejího parfému. Byl mi tak povědomý. Postel. Silné vzdechy. Dvě spojená těla. Ta vůně. V mysli se mi vynořil krátký obraz. Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Nechápal jsem to, a ani jsem po tom netoužil.

„Tak, hotovo, utíkej si zase hrát. A tentokrát si dávej větší pozor“usmála se a drobnou ručkou mu prohrábla hnědé vlasy. Utekl si hrát. Potom upřela svůj pohled na mě. Další vidina. Ty oči upřené do mých, při vášnivých polibcích uprostřed noci. Nechápu to!

„Jsem Louis“ usmál jsem se a podal jí ruku. Nejdříve nevěděla, jestli mi má podat ruku.

„Neboj, já nekoušu“řekl jsem.

„Jsem Mary“podala mi po chvíli ruku.

Pohled Mary:

Bože můj, stůj při mně! Ty jeho pohledy. No, nevypadá, že by si na mě vzpomínal. Kdo by taky ano, když jsou to… čtyři roky. Podala jsem mu ruku na zpět a zas sklopila pohled k zemi.

„Hele nechci, aby to znělo jako nějaká otřepaná balící technika, ale neznáme se odněkud?“ Bingo, chlapče! Získáváš zlatého Bludišťáka…

„Ehm, jo známe“ usmála jsem se nesměle.

„Mary? Mary Hustonová? Jsi to ty, že?“ zasmál se.

„Jo, ráda tě zas vidím Louisi“objal mě.

„Ty bláho, to je neskutečný. Jak dlouho to je? Čtyři, pět let?“

 „Čtyři“přitakala jsem. Čtyři proklatý, proplakaný roky, dodala jsem v mysli.

„A co tu děláš? Hlídáš děti?“ zeptal se.

„No dá se to tak říct“

„Počkej, neříkej mi, že vaši šly do dalšího dítěte!“ Cože? Jak by asi mohly, když jsou mrtvý!

„Ehm... Ne není jejich“ Pověděla jsem s pohledem stále upřeným k nohám.

„Aha… No a jak žiješ? Něco nového za poslední čtyři roky?“zeptal se vesele. 

‚No, až na to, že potom, co ses mi po X-faktoru přestal věnovat, jsem se psychicky zhroutila a porodila jsem našeho syna, tak asi nic!‘ – To bych mu nejraději vykřičela do obličeje.

„Ale nic“ řekla jsem ve skutečnosti. „U tebe?“

„Ale, jen samé věci kolem kapely, nic víc“ Ticho. Trapné ticho a nikdo nevěděl, jak ho prolomit.

Pohled Louise:

Sakra, Lou řekni něco.

„No, promiň, že jsem se ti přestal věnovat. Já vím, bylo to dost hnusné, ale i tak by náš vztah neměl cenu. Nic nás k sobě už netáhlo“ řekl jsem na rovinu. Prostě… to muselo ven!

„Lou, tak to si vedle. Něco nás spolu drželo“ poznamenala do ticha a já na ní hodil nechápavý pohled. „Jak to –“nestihl jsem doříct ani větu a už se k nám přihnal uragán.

„Pojď si prosím hrát!“Tahal Mary za rukáv Zach.

 „Ne zlatíčko, za chvíli, teď tu něco řešíme!“ On uraženě ohrnu spodní pysk a podíval se na mě štěněčíma očima. V tu chvíli jsem ho poznával! Stejné oči, stejná brada i nos, jen pusu měl jako Mary. Zatmělo se mi před očima a já si vzpomněl a poslední noc před odjezdem odjezdem na X-faktor turné. „Bude se mi stýskat“ „Mně víc, tomu věř“ políbili jsme se. „Tak si pojď alespoň poslední noc užít“ Neodolal jsem jejímu svůdnému pohledu. Ten úžasný pocit mít osobu, kterou milujete, u sebe. Být spolu jedno tělo. Jedno tělo… bez ochrany. Zalapal jsem po dechu a podíval se na Mary. Ta však odvrátila pohled na Zacha.

„Zachu… Pozdrav tatínka“

O 14 let později…

„No tak si stoupněte na schody. Alexis, projev trochu lásky a nakloň se k němu. To je ono. A ještě jednu fotku a ještě jednu…“ Zach protočil očima.

„Mami nepřeháněj to laskavě“ Musel jsem se zasmát.

„Jo zlato, nepřeháněj. Vždyť je to jen maturiťák. Událost, co se koná jednou za život. Nic důležitého“poznamenal jsem sarkasticky.

„Tak mi jdeme, neručím za sebe a ani za to, kdy se vrátím“ zakřičel Zach od branky, co vede ven na ulici. Mary stála u vchodových dveří a opírala se o futra. Přišel jsem k ní ze zadu a objal jí kolem boků. „Zachary, nebuď drzý! Dovez dámu včas“

„Nashledanou pane a paní Tomlinsonovi“ zasmála se a zamávala Alexis. Zach jí otevřel i zavřel dveře od auta, sám pak nastoupil na místo řidiče a auto se začalo s jemným bručením rozjíždět. Za pár vteřin zmizelo za rohem ulice.

„Ach jo. Moc to utíká, nezdá se ti?“ zaklonila Mary hlavu a podívala se mi do očí.

„Ať čas utíká, jak chce, s tebou jsou to ty nejlépe strávené chvíle“políbil jsem jí. Usmála se a otočila čelem ke mně.  Nohou zavřela dveře a opřela mě zády ke stěně.

„No co, kdy se nám zase podaří být doma samy“ uchechtla se. Začali jsme se líbat, ale v tom nás přerušil dětský pláč.

„No jo, my nikdy nebudeme samy“řekl jsem smutně a Mary už utíkala nahoru do dětského pokoje. Včas jsem jí chytil za zápěstí a přimáčkl na mě.

„Nech jí, třeba se vypláče a přestane…“ Jen zakroutila hlavou.

„Lou, co ty si to za rodiče“ a brala schody po dvou. „Neboj Suzie. Maminka už běží“ Křičela na celý dům. O pár minut později už seděla společně se mnou a tím prckem v obýváku na pohovce.

„Mám ten nejlepší život na světě. Rodinu, peníze, kamarády, co mě nikdy nezklamou –“nedokončil jsem větu a pět magorů i s jejich polovičkami vběhlo se řvaním do domu.

„-teda jen někdy“poznamenala Mary. Na nečekaný hluk ihned protestovala Suzie svým křikem, jinak to ještě ani neumí. Ale to se dožene, vždyť je po tátovi…

Silent Love - 5.díl

Tak trochu díl o ničem... Ale příště vám to vynahradím :) Ann X

Na převlékání už ale nebyl čas, protože než jsem si to stačila uvědomit, mé hodiny ukazovali dvě minuty před čtvrtou a ode dveří se ozývat hlasitý zvonek. S trochou nervozity jsem otevřela dveře. Přivítal mě ihned jeho zářící rovnátkový úsměv. „Nazdárek. Jak se dneska máme?“ Musela jsem se také usmát. Zvedla jsem palce nahoru a pak ukázala na něj. „Jo taky dobře. Můžeme jet?“ Přikývla jsem, pustila Bena ze zavřené místnosti a vyrazili jsme na parkoviště. Všimlo si nás pár holek, ale než k nám doběhli rychle jsme ujížděli poloprázdnými ulicemi na druhou stranu Londýna. „Ehm…“ snažila jsem si nějak odkašlat, abych upoutala jeho pozornost. Povedlo se! „Co se děje Misch?“ zeptal se starostlivě. Pokroutila jsem hlavou. „Kluci vědí, že nemluvím?“ naznačila jsem. „Ne nevědí. Nechtěl bych ani pomyslet na to, co by vymysleli jako přivítání!“zkonstatoval a já se zasmála. O pár desítek minut zaparkoval před velikou vilou. Z venku se zdála jako obyčejná vila, kterou mají v téhle čtvrti všichni. Uvnitř však byla zařízena tak krásně a nevšedně. Moderní styl se prolínal se starým nábytkem a různými vzory. Barvy různých druhů i odstínů se mísily v každé místnosti. „Liam mi napsal, že se tak za dvacet minut vrátí, ale ať si prý neděláme naděje na žádný řádný rozhovor, že se prý opili“ Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. Jak se můžou odpoledne opít. Niall a Liam budou nejspíš nejrozumnější členové kapely.  Sedla jsem si do tureckého sedu na pohovku a Niall mi donesl pomerančový džus. Vedli jsme dlouhý rozhovor o všem, co se nám v životě stalo a on se nemohl přes smích ani nadechnout. Než jsem z něj dostala alespoň pointu jeho příběhu, smál se jako blázen, takže jsem polovinu jeho vyprávění nepobrala. Slyšeli jsme zaparkování auta. Niall se na mě povzbudivě usmál a odkráčel jim otevřít. Do domu vběhli tři blázni následováni „tatínkem“. „Mischel tohle jsou Louis, Zayn, Liam a Harry“. Ukázal mi Nial postupně všechny chlapce. „A kluci tohle je Misch“ Všichni mě pozdravili silným objetím. Sedli jsme si do obýváku. Bylo na nich vidět, že nejsou ve své kůži, ale nejspíš nechtěli dělat ostudu. „Kluci já jsem tady o Mischel vypustil jeden důležitej fakt“poznamenal po dost trapným tichu Niall. Nechápavě na něj čuměli. „Ona je němá, ale nepřeje si, abyste jí litovali“ Zaynovi, Harrymu a Louisovi to trvalo zpracovat asi trochu déle. Liam se hned usmál. „Dobře, ale kdybys cokoliv potřebovala, tak řekni“ S radostí jsem přikývla. Pak mě Niall chytil za ruku a ukázal mi celý jejich dům. Konec naší prohlídky jsme strávili u něho v pokoji a dívali se na dětské seriály. Naznačila jsem pak Niallovi, že bych už jela domů, ale že si nejdřív odskočím. „Dobře, potom přijď zpět do obýváku a pojedeme“ zabouchnul za sebou dveře a já se vydala do koupelny. Vlastně jsem na záchod ani moc nepotřebovala, ale přeci jen jsem mezi kluky a tak jsem chtěla nějak vypadat.  No s mými vlasy se toho moc udělat nedalo, a tak jsem je stáhla do jednoduchého culíku. Opravila jsme si rozmazanou řasenku a běžela jsem po schodech dolů. Na posledním schodu jsem se však zastavila. Vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale když se v něm mluví o vás, není to tak špatné, ne? No dozvěděla jsem se něco, co bych byla raději ani neslyšela…!

Gotta Be You - 16.část

Poslední dobou nezvládám psát :X !!! a Tak po delší době přidávám Harryho :)

Ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech. Všechno bylo zas dobré a já neměla jediný důvod se mračit. Slyšela jsem jemné pochrupování kudrnáče vedle mě a tak jsem se na něj otočila. Byl rozkošný, když spal, ale vypadal tak nějak zvláštně. Byl bledý, zpocený a víčka mu cukaly, takže neměl moc klidný spánek. Po chvíli se jeho oči plné ospalků rozlepily a mně se naskytl pohled na krví podlité oči. „Tak dneska budeš celý den v posteli a ani se nehneš. Budu se o tebe hezky starat“ Smutně se na mě podíval. „Tobě taky dobré ráno, miláčku“ a vlepil mi pusu. „Jdi ode mě, marode. Nedotýkej se mě, nepotřebuju být o prázdniny nemocná!“ Vyjela jsem na něj. Teď se, ale vážně urazil a otočil se zády ke mně. Já se jen zachechtala, stejně mu to dlouho nevydrží. „Dáš si čaj a snídani?“ „Ano, mátový a sendvič. Dík“ Zamrmlal s hlavou pod peřinou a já se v jeho oblečení, co mi dal na spaní, vyplížila z pokoje rovnou do kuchyně. Z přízemí už voněly palačinky s javorovým sirupem. Nechala jsem se vést vůní a vzápětí uviděla Liama bez trička, jak si pozpěvuje Next To Me, a jak těsto, které vyhazuje z pánve, dopadá na připravený talíř. „Dobré ráno“pozdravila jsem vesele. „Dobré“ oplatil mi můj úsměv. „Liame máte tady toustový chleba a mátový čaj?“ Odpovědi jsem se nedočkala, zato přede mě postavil všechny nutné ingredience. „Harry je zas nemocnej, co?!“na tváři mu při otázce pohrával úšklebek. Zakývala jsem hlavou a zatvářila se nespokojeně. Poznal to. „Hele neboj. Tyhle Harryho virózy znám, do dvou dnů je jako rybička“usmál se povzbudivě. „NO ale co budete zítra dělat na tom vystoupení v Radiu 1?“ To mu jaksi nedošlo. Nechal palačinky palačinkami a letěl za Harrym do pokoje. Radši jsem se postarala o jeho mistrovské dílo, aby se mu náhodou nepřipálilo. Po chvíli ticha jsem slyšela otevření dveří. „Fuj, Harolde! Vyvětrej si tu! Jak v chlívku, fakt!“ Začala jsem se potichu smát. Něco tam spolu rozebírali a pak přišel Liam i s Harrym. Liam si všimnl, že jsem dodělala palačinky. „Děkuju, moc Rox“ a dal mi pusu na tvář. Potom, co jsem pohlédla na Harryho, jsem se musela začít smát. Uraženě ohrnutý spodní pysk, Přimhouřené oči, vražedný pohled upírající na mě a Liama a v ruce držel příborový nůž, kterým si mazal máslo na chléb. Liam se rozhlédl, co je příčinou mého smíchu, a jakmile uviděl Harryho výraz, začal se smát taky. „Ruce pryč Daddy! Jinak se Dan dozví něco, co by slyšet neměla! A pokud to uděláš znovu, o ty tvoje svůdné pysky rychle přijdeš, to ti povídám!“ Další záchvat smíchu. To už ale i jemu cukaly koutky. „Harry v klidu. A co tu vůbec děláš? Vypadni alespoň na gauč, ale buď pod dekou!“ Poručila jsem. Usmál se a odporoučel se do obýváku, odkud se začaly ozývat tlumené zvuky televizoru. Dodělala jsem jemu sendvič, já jsem si dala zasloužené palačinky, které mi za pomoc nabídnl Liam. „Liame, proč si jich dělal tolik? Je toho jak pro armádu“musela jsem se zeptat, bylo toho vážně požehnaně. „My jsme armáda, Armáda spásy, nevidíš?“ Postavil se do supermanské pozice, jednu ruku si dal v bok a druhou napřáhnul před sebe. Harry to zaregistroval a začal 'Hmm-kat' znělku ze supermana. Z horního patra se začaly ozývat strašné zvuky, a pak byl slyšet jen dusot bosých nohou po koberci, který byl natažený na schodech. „A tady nám letí generál!“poznamenali kluci.

Silent Love - 4.díl

Pustila jsem ho dovnitř a přitom jsem se stále usmívala, jako kdybych se něčím sjela. Všiml si toho a zastavil svou dosavadní činnost, což bylo jedení popcornu. „Děje se něco?“zeptal se ještě s plnou pusou. Zakroutila jsem hlavou a sedla si vedle něj do méně pohodlného křesla. Budu mu muset vysvětlit, že to křeslo, na kterém sedí, je prostě moje a už se ho do smrti jeho zadek nedotkne! „Na jaký film budeme koukat?“ Ukázala jsem mu. „Vyber si“řekl a položil přede mě asi deset filmů. Dost dlouho jsem přemýšlela a potom se rozhodla pro Ženu v černém. „Ale já se budu bát“ukázala jsem zas, když se první hudba filmu rozlehla po místnosti. Zasmál se. „Měl asi vybrat něco míň strašidelného. Aůle neboj, při nejhošim se můžeš schovat ke mně“odpověděl a rozevřel své náručí. Spokojeně jsem se usmála a začala sledovat film. Když nastala asi desátá strašidelná scéna, vzdala jsem pokusy o to, vypadat statečně a schoulila jsem se do klubíčka. Niall mě začal jemně hladit po zádech a mě to překvapivě rychle uklidnilo. Společně se závěrečnými titulkami, mi spadl velký kámen ze srdce. Mám štěstí, že to nebyl ten nejhorší horor, co jsem kdy viděla. Niall pomalu usínal a já se musela do školy v klidu vyspat. Něžně jsem do něj šťouchla. On se probral, vykouzlil na rtech úsměv a přiblížil se ke mně nezvykle blízko. Odtáhla jsem se a posunky mu naznačila, jestli by už neměl jít spát. „Jo, nechám tě tu vyspat. Tak se měj hezky… V kolik se prosím tě vracíš domů?“ Na kus papíru jsem napsala, že o půl třetí, ale že musím ještě na půl hodiny ven se psem. „Dobře, mohl bych se pro tebe okolo čtvrté stavit a seznámil bych tě s kluky?“Se známkou nadšení na mé tváři jsem souhlasila. Později, stejně jako jeho pozdrav na rozloučení, utichly i jeho kroky mezi zdmi novostavby.

Ráno jsem se probudila, zářící jako měsíček na hnoji. Ve škole právě probíhají maturity, tudíž jsou skoro všichni učitelé nepřítomni. Nemáme žádné učení, jen nějakou přednášku o bezpečném sexu a nechtěném těhotenství. Už teď jsem rudá až za ušima. Z postele jsem vyskočila rovnýma nohama a přesně na devátou jsem byla ve škole. Den proběhl v klidu, posbírala jsem ještě nějaké dobré známky na vylepšení průměru ke konci školního roku a už jsem valila domů. Po nudné půlhodinové vycházce s Benem jsem si spokojeně lehla na gauč. Než jsem se nadála, bylo půl čtvrté. Sakra! Měla bych začít dělat něco s tím zapomínáním na Nialla. Venku bylo teplo, ale ne bůh ví jaké. Vzala jsem si černé lesklé legíny, bílé delší tílko, na něj síťované tričko s krátkým rukávem, které mi lehce padalo přes jedno rameno. To celé jsem doplnila stříbrným páskem, semišovými botami na vysokém podpatku a otevřenou špičkou. Tílko bylo z části průsvitné a vzhledem k tomu, že jsem na sobě měla černé prádlo, nebyla to nejlepší volba. Na převlékání už ale nebyl čas, protože než jsem si to stačila uvědomit, mé hodiny ukazovali dvě minuty před čtvrtou a ode dveří se ozývat hlasitý zvonek. 

Prosím o komentáře :) Ann-x

Silent Love - 3.díl

“Jaké máš nejraději?” Trochu se zasmála a mě nedošlo, že bude muset každý název pracně naznačit. Ukázala si u pusy jakoby “mluvení “, pak ukázala na sebe. „Tell Me a Lie!“ zakřičel jsem a ona mě jako pochvalu poplácala po ramenou. Další zvedla ukazováček a pak k němu přidala další tak, aby tvořily písmeno T. „One Thing!“ vykřiknul jsem zase a ona se rozesmála. Potom pusou naznačila Na, Na, Na. „Na, Na, Na“ Opět se usmála. Potom ukázala na mě, potom zavrtěla rukou jako zápor, ukázala sobě na hlavu, opět na mě a pak zvedla palce nahoru a usmála se. „You don’t know you’re beautiful. O-oh. That’s what makes you beautiful!“ zazpíval jsem a smál se na ní. Ona se také rozesmála, ale její smích zněl tak zvláštně přiškrceně.  Ještě značnou chvíli jsme si povídali. No teda, víte jak to myslím. Potom mi začalo kručet v břiše. Nechtěl jsem odejít, bylo mi s ní dobře, až moc dobře. Cítil jsem s ní něco, co za dlouhou dobu ne, no, moje tělo se dožadovalo potravy a to už nebylo cesty zpět. „Misch, budu muset jít, mám hlad a musím ještě za klukama z kapely“ Souhlasila, připnula psa, který byt celý den na volno a šli jsme “k nám“ domů. U dveří do bytů jsme se na sebe otočili. „Moc jsem si dnešek užil“přiznal jsem barvu. „Me too“naznačila ústy, aniž by vydala hlásku a začervenala se. Pohladil jsem jí po červených lících. Příjemně hřáli. „Mohl bych se po večeři ještě stavit?“optal jsem se nenuceně, ale v duchu se modlil, aby souhlasila. „You?“ opět naznačila a ukázala na mě. „Every time“ rozhodila rukama jakože “EVERY“ a já se musel zasmát. „Tak zatím“ Usmál jsem se. Ona mi jen mávla a zagestikulovala „Bon appetite“ a jednou rukou ukázala, jakoby jedla. „I tobě“ popřál jsem a zavřel dveře.

Mischel:

Začínalo to jako každý jiný den a než jsem se stačila rozkoukat, sedím v parku s celosvětovou hvězdou a normálně spolu mluvíme! No, popravdě se nedá říct, že spolu mluvíme. Nevím, třeba je se mnou jen ze slušnosti, jen z lítosti. Asi si myslí, že němá holka nemá žádné kamarády, ale to se plete, já mám kamarádů až, až. A ti se mnou nejsou z lítosti, ale proto, že sen máme vážně rádi. I když, člověk nikdy neví. Nebudu se tady zaobírat otázkou nad tím, kdo je můj pravý, nebo naopak nepraví přítel a radši vymyslím, jak se budu s Niallem dorozumívat. Samozřejmě umím znakovou řeč, ale on jí neumí. Umím samostatná písmena, ale než bych ukázala celou větu, tak by to chvíli zabralo a proto mi přijde ukazování slov a gestikulování ústy jako nejlepší nápad. K večeři jsem se rozhodla udělat si zapékané palačinky se špenátem a sýrem. Připravila jsem si ingredience a pustila se do vaření. Kolem šesté jsem dojedla, umyla nádobí, vykoupala se a vyčistila zuby.  Sedla jsem si do mého nejpohodlnějšího křesla, když v tom zazněl zvonek. „Sakra“proběhlo mi hlavou. Já na Nialla zapomněla! Ben, můj pes, začal štěkat jako blázen a já měla co dělat abych ho utišila a odvedla do vedlejší místnosti. Trochu jsem si upravila rozcuchané vlasy a otevřela jsem. Za dveřmi stál Niall s kýblem popcornu a pár DVDčky. „Jsem tady princezno“ohlásil se a dal mi pusu na tvář. Pustila jsem ho dovnitř a přitom jsem se stále usmívala, jako kdybych se něčím sjela.

Ann_x :) Možná dám ještě jeden kratší díl kolem 21:00 ;)

Silent Love - 2.díl

Včera jsem dodělal poslední přípravy v mém nově zakoupeném londýnském bytě.  Dneska se tam jdu oficiálně nastěhovat a večer to s klukama oslavíme. Přesto, že bude druhý den pondělí, jsem se rozhodl, že se opět opiju. Otevřel jsem vchod do velikého činžáku, naproti dveřím do mého bytu spatřil dívku. Krásná, s hnědými vlnitými vlasy a pronikavě hnědýma očima. Její skoro dětskou tvář doplňoval malý nos a plné rty. „Ahoj“ pozdravil jsem slušně.  „Hi“ naznačila a mile se usmála. V klidu pokračovala v odemykání jejích dveří a já se snažil začít konverzaci. „Já se dneska nastěhoval“ Pořád se jen usmívala. „Já jsem Niall“ Nastavil jsem k ní ruku. Ona jí stiskla drobnou ručkou a ve mně se něco pohnulo. Podívala se na cedulku visící na jejích dveřích. „Mischel? Pěkné jméno“ „Thanks“ opět naznačila ústy a sklopila hlavu. Viděl jsem jak se červená. „Hele, Mischel, nezašla bys se mnou na chvíli ven?“ Zakývala hlavou na znamení souhlasu a vběhla do bytu. Přinesla mi ven ukázat vodítko na psa. „To nevadí, skočíme s ním do parku“ usmál jsem se. Ona zamlaskala a k nám přiběhla hora chlupů. Tuším, že to byla kolie. Připnula psa a vyrazili jsme.  Celou tu dobu až do parku jsme šli v tichosti. Nebylo to trapné ticho, ale i tak mě něco nutilo mluvit. Když jsme došli do parku, začal jsem rozhovor. „Ty, Misch… Nevadí, když ti tak budu říkat?“ Zavrtěla hlavou a  usmála se. „Tak, všimnul jsem si že, nejsi moc výřečná“ Trochu posmutněla. „To nevadí, já jen… Ty nemůžeš mluvit, nebo…?“ Zeptal jsem se opatrně. Několikrát otevřela pusu, jakoby chtěla něco říct, na poslední chvíli si to vždy rozmyslela a pusu zas zavřela. Vytáhla z kapsy mobil a něco chvilku ťukala na dotykovém displeji. Potom mi telefon podala. „Jsem němá“ přečetl jsem nahlas. Netuším, jak dlouho trvalo, než jsem význam těch pár slov vstřebal. „A… Aha, promiň, to je mi líto“ Ona nad tím jen pokrčila rameny, mávla drobnou ručkou a vzala si mobil zpět k sobě. „Odkdy?“ zeptal jsem se nesměle. Ona začala zběsile rozhazovat rukama a gestikulovat. Ruce jsem jí musel chytit a včas jí zarazit. „Promiň, ale já neumím znakovou řeč“ Trochu se zarazila a usmála. Naznačila, že houpe dítě na rukách. „Už od mala? A kolik ti vlastně je?“ Nejdřív ukázala všechny prsty (10) a pak na jedné pět prstů a na druhé dva (7). „Sedmnáct? Páni, to vypadáš na víc“ zase se začervenala a já se nad tím musel zasmát. Nedalo mi to. „Mischel, ty mě znáš?“ zeptal jsem se. Ona jemně zakývala hlavou a dala si zavřenou pěst před pusu. „Jo zpěvák“ usmál jsem se. Také se usmála. Jeden prst zdvihla do výšky a druhým napřaženým ukazováčkem ukázala do dáli. „Jo, jsme ‘ jeden směr ’. Posloucháš naše písničky?” Zakývala hlavou. “Jaké máš nejraději?” Trochu se zasmála a mě nedošlo, že bude muset každý název pracně naznačit. 

Komentáře prosím :)) Ann_x 

Silent Love - 1.díl

Ok, ruším první díl povídky minulé a přidávám první díl povídky nové ;DD Je to zatím jen taková předmluva, ale v hlavě mám nápadů na tolik pokračování, že se mi tam děják a jeho 2. průmyslová revoluce nevejde :X :D

„Tak kluci, je to oficiální“oznámil jsem v sobotu zbývajícím ⅘ One Direction. „A pořád ti to přijde, jako ten nejlepší nápad?“zeptal se starostlivě Liam. Zakýval jsem na znamení souhlasu. „Budu tam mít soukromí a potřebuju si trošku oddychnout. Budu vás chodit navštěvovat, nebojte. A pořád se budeme vidět na koncertech a zkouškách“usmál jsem se povzbudivě.  Všichni mě objali a poplácali přátelsky po zádech. „Užij si to“mrknul na mě Louis. Já se jen usmál a posadil se do mého auta, mezi spousty krabic a pytlů. Vyrazil jsem směrem k mému novému bytu. Byl sice v rušnější části Londýna, zato byl obehnán plotem a vrátky, které se dali bez klíče otevřít jen zevnitř – výhoda proti faninkám. Do bytu jsem donosil poslední věci a zadíval se na holé dveře. Se stejným přímením, jako mám já, jsem se už párkrát setkal, tak na cedulku napíšu jen to a vynechám křestní. Pod sklíčko z umělé hmoty jsem zasunul malý papírek. Bylo na něm ozdobným písmem vytištěno:Horan.    Poté jsem opět nasedl do auta a přesunul se ke kamarádům z Mullingaru, kteří sem přijeli za prací. Strávil jsem u nich příjemný večer. Vlastně jsme propili celou noc a já u nich zůstal na přespání. 

.....

 Po dlouhé době jsem se rozjela a píšu FFky o všech členech kapely :D Takže jak budete chtít, můžete si do komentů napsat, o kom dalším bych mohla přidat další příběh (Harry nemusí být oblíbenec všech, i když to nechápu ;D ) JO a děkuju všem, co navštěvují můj blog, počet shlédnutí stoupá :))) <3

Annie_x :)

Gotta Be You - 15.část

Od objímání přešlo k líbání. Bylo to něco nového, co jsem u něj ještě nezažila. Pomalu nás zvednul a kráčel se mnou ke schodům. „A co víno?“Zeptala jsem se mezi polibky. „Počká“ vyhrkl ze sebe a pokračoval domem nahoru. Otevřel dveře jeho pokoje a až tam rozpojil naše rty. Otočil se, zavřel a zamknul. Klíč nechal v zámku. Otočil se ke mně se zářivým úsměvem. „Půjčíš mi nějaké oblečení? Je mi jasné, že odtud se do rána nedostanu a tak bych se ráda vysprchovala“ Podal mi jeho veliké bílé tričko Lacoste a volné kostkované trenky. „A nebuď tam dlouho“ Dal mi pusu na líce a já už utíkala směr koupelna. Dala jsem si rychlou za to dost horkou sprchu. Oblékla jsem se do věcí, co mi, dal a odemkla jsem dveře. Ležel na posteli a byl na notebooku. Lehla jsem si k němu a on zaplul do koupelny. Trvalo mu to podstatně déle, ale já jsem se zabavila nad zprávami, co mu psaly faninky. Některé milé, jiné vtíravé, další zase výhružné nebo zamilované. Mohla jsem puknout od smíchu u těch úchylných, kde mu píšou, co by s ním chtěli dělat. „Co je tak vtipného?“zaslechla jsem z koupelny. „Ale nic, nic“ Odpověděla jsem a dál se dusila polštářem, aby už neslyšel můj smích. Když po další čtvrt hodině přišel a viděl, jak čtu jeho zprávy, dost se vytočil. „Rox? Proč to čteš?“ Pomalým krokem se ke mně blížil, ale já chytla Notebook do rukou, odemkla pokoj a utíkala s tím dolů. „Kdyby si mě nechal sundat ti tričko, už nikdy bych ti nedovolila nandat si ho“ četla jsem úryvky z dopisů. Během pár vteřin byl u mě a tahal počítač z mých rukou. Byla jsem silnější a utíkala na zahradu. Každý z nás stál na jedné straně jejich obřího bazénu. „Mými nedočkavými prsty bych bloudila po tvém odhaleném hrudníku“ „Rox to už není vtipný, vrať mi to“ Bavilo mě vidět ho naštvaného. „Nikdy, svůdníku!“ zařvala jsem a začali jsme se honit kolem dokola zahrady. „Co bych dala za to, vidět tě nahého. Jen si to představím a už…“ nedokončila jsem a chytla ještě větší záchvat smíchu. Lehla jsem si na zem a mezi smíchem jsem dočetla těch pár řádků. To mě však dohonil. Počítač zaklapnul a lehnul si na mě. Mě pořád ještě tekly slzy a měla jsem pocit, že tolik smíchu má bránice nevydrží. „Rox, co ti na tom přijde tak vtipného?“Zeptal se mě. „Ty to asi nechápeš. Nech to být, jinak si na to zas vzpomenu a chytnu další výbuch smíchu“ „Počkej. Ony to jako myslí vážně?“ „Co myslíš?“ zeptala jsem se. „No, ony se jako vážně… ‘uspokojují‘ … nad mými fotkami?“ Způsob jakým to řekl, mě donutil k dalšímu smíchu. Jen pokroutil hlavou a vstal. Pomohl mi se zvednout a ruku v ruce jsme šli zpátky do domu. Pořád jsem se uchechtávala a společně jsme si lehly do postele. Přivinul si mě k sobě a na záda mi kreslil různé tvary. Koukali jsme se do očí a pak mě políbil. Vášnivě, tak jako v kuchyni. Položil mě na záda rukou mi zajel pod tričko. Nejdříve mě jen tak hladil po břichu, ale pak se pustil do stláčení mých prsou. Jen jsem vzdychla. Nechtěla jsem se s ním vyspat, ne dnes. Ale když vám někdo, koho milujete, působí rozkoš jedním dotykem, opravdu těžko se odolává. Já jsem si rukama držela jeho obličej u mého. On si jednou rukou pohrával s mými vlasy a druhou, která se před chvíli věnovala mému hrudníku, se blížil k mému rozkroku. Nejdřív jemně přejížděl dlaní po stehně. „Harry. Teď ne, nechci se s tebou vyspat na usmířenou“pověděla jsem vážně. „A to nevíš, že usmiřovací sex je jeden z nejlepších?“ opáčil a rukou znovu zajel do vnitřní strany mých stehen. „Promiň. Dočkáš se, neboj, ale ještě vydrž“ řekla jsem a podívala jsem se mu do očí. Vzdychnul si, políbil mě a převalil se na záda. Koukal do stropu. Já jsem se převalila za bok a jednu paži přehodila přes jeho břicho. Ten jí začal jemně prsty hladit a pobrukoval melodii Lego House. Hned jsem usnula a ani jsem utnutí jeho chtíče nelitovala.

Nejspíš zbytečně (opět), ale i tak vás žádám o komentář :)) Ann xx

Gotta Be You - 14.část

Po této krásné scéně jsme museli urychleně vypadnout, protože faninkám jaksi došlo, že je jejich idol zadaný. Ani jsem nechtěla vidět můj twitter. Dlouho jsme se procházeli po osvíceném Londýně. S Petrou jsem se domluvila, že to necháme tak a až zítra přijde z rande se Zaynem, tak k ní zajdu a celé mi to odvypráví. Mamče jsem napsala, že nevím, kdy přijdu, ale že si to musíme s Harrym vyjasnit. Ona mě chápe, a proto by se prý ani nedivila, kdybych tam přespala. To se mi moc nechtělo.  Harry je sice romantik, to nepopírám, ale chápu, že mu časem nebude stačit poděkování a polibek, a proto mi bylo tak trochu jasné, čím by můj den skončil. S Harrym jsme došli až k Hyde Parku. „Chceš jít dál?“ zeptal se starostlivě. Já jsem nesouhlasně zakroutila hlavou „Ne. Jsem hrozně unavená a bolí mě nohy“ Zakňučela jsem. On se jen zasmál a otevřel mi dveře do předem připraveného taxíku. „Stylesy, jak si věděl, že zrovna odtud budu chtít odjet?“ Hodila jsem na něj nevěřící výraz. „No … Já jsem měl na každé ulici připraven jeden taxík. To víš, co kdyby…“Usmál se. Radši jsem se nad tím dál nepozastavovala. U něj mě už jen tak něco nepřekvapí! Dojeli jsme před jejich dům. „Půjdeš dál?“Zeptal se mile, i když byl stoprocentně připravený, že dál půjdu. Zakývala jsem a on mi otevřel gentlemansky dveře. Taxikáři, za to čekání u Parku, musel dát trochu větší sumu a už mě táhnul dovnitř. Měli tu nezvykle uklizeno a v domě byl klid. „Kde jsou všichni?“Zeptala jsem se. Těšilo mě, že budu s Harrym sama, ale těšila jsem se i na večer strávený s těmi blázny. „Liam šel k Dan a Louis za Eleanor. Zayn s Niallem se odebrali na nějaký film a do klubu. Celý dům máme jen pro sebe“ Usmál se. Nebyl to ten úsměv, po kterém čekáte, že se na vás vrhne. Tohle byl upřímný a milý úsměv. Také jsem nadzvedla koutky a posadila se do křesla. Harry za chvíli donesl dvě skleničky na víno. „Bílé, nebo červené?“ „Mě to je šum-a-fuk“ On se odebral do sklepa a já si mezitím v klidu prohlédla fotky na stěnách, které tu před tím nebyli. Příroda, zvířata, lidé, krásné fotky. Zadívala jsem se a ani jsem si nevšimla, že už stihl přijít. Probrala jsem se, až když mi odhrnul vlasy z krku, přehodil je na druhé rameno a opřel si bradu. „A je to tady“ proběhlo mi v hlavě. Nebyla jsem sice pana, upřímně jsem Harryho milovala a chtěla jsem ho, ale v mém klíně se nevystřídalo tolik kluků, takže jsem byla, i přes to, nervózní. K mému překvapení za chvíli sundal hlavu z mého ramene, chytil mě za ruku a odvedl mě ke stolku, kde jsme měli připravené víno a nějaké občerstvení.„Roxy, já nevím jak ty, ale já bych na to všechno co se tu stalo, zapomněl. Vím, že to půjde těžce, anebo vůbec, ale všechny city, co jsem ti u vás doma vyznal, stále platí a já si neumím představit jen jediný den bez tebe. Tenhle čas našeho odloučení jsem zvládal velmi těžko, nejedl jsem, nespal. V myšlenkách jsi byla jenom ty a já se bál, že by si mě odmítla. Potom mě napadla tahle šílenost, ale doufal jsem, že pochopíš význam těch slov a odpustíš mi“ Takhle dlouhý proslov jsem od něj ještě neslyšela. Koukal se na mě těma nejupřímnějšíma očima a já neměla slov. Stále na mě upíral jeho pohled a už na očích mu bylo vidět, jak přestává doufat. Po chvíli se zvednul a odkráčel do kuchyně. Já nejsem vůbec výřečná a tak mě ani nepadala slova, co mu říct. Doběhla jsem za ním a on seděl na studených dlaždicích a koukal do blba. Klekla jsem si k němu a pohladila ho po ruce. „Proč jsi mi na tom mostě dávala šance, proč?“ Podíval se se skelnýma očima do mých. „To nebyly falešné naděje, to byla pravda. Harry já tě miluju, jako ještě nikoho. Tímhle proslovem jsi mi naprosto vyrazil dech a já neměla slov. Promiň mi to“ Zadívala jsem se do země. On mě jen v tichosti objal. Jeho vůně a šimrání jeho kudrlin bylo to, co mi nejvíce chybělo. On sám byl pro mě jako droga a já bez ní už neumím žít.


Pár komentářů a bude další. Buď ještě dnes, nebo až někdy...jindy :D Ann xx :)

Gotta Be You - 13.část

Druhý den odpoledne jsem byla domluvená s Petrou – musí mít do letního kurzu uměleckou fotku londýnské památky. Vybrala si London Bridge a tak jsme se tam v sedm hodin večer vydali. Vyráželi jsme za světla, ale než jsme tam našim tempem došli, bylo krásně šero a Petra se pustila do focení. Začalo jemně mrholit a tak jsem prošla pod mostem a utíkala do Starbucksu pro kafe. Nebylo si kam sednout, ale byla jsem hned na řadě. „Co to bude?“ zeptala se mile servírka. „Jedno karamelové macchiato, prosím“ „A jméno?“ „Roxy“ Odpověděla jsem a posunula se za zbytek čekajících. Pár lidí dostalo své objednávky a pomalu se blížila řada na mě. „Další je karamelové macchiato pro Roxy, která by měla odpustit jejímu příteli a hned se jít podívat na most, protože je mu to moc líto a doufá, že dostane ještě jednu šanci“ Celá prodejna ztichla a já koukala jako z jara. Všechny pohledy se upíraly na mě, když jsem si vzala nápoj a beze slova vyběhla směrem za Petrou. Vyběhla jsem schody nahoru a tam už viděla hlouček ječících faninek. Zaslechla jsem, jak davem putuje hlasité : Pššššt!!! A všechny holky ztichly.

Girl I see it in your eyes you’re disappointed‘

Cause I’m the foolish one that you anointed

with your heart, I tore it apart

And girl what a mess I made upon your innocence

And no woman in the world deserves this

But here I am asking you for one more chance

Can we fall, one more time?Stop the tape and rewind

Oh and if you walk away I know I’ll fade

‘Cause there is nobody else

It’s gotta be you, Only you

It’s gotta be you, Only you

Refrén zpívali společně s Harrym všichni kolemjdoucí. Hlas má úžasný, to se musí nechat a celou dobu jeho zpěvu důkladně vyslovoval slovo od slova. Přišlo mi to spíš jako omluva, než text jedné z jejich nejznámějších písní. Ta písnička přesně vystihovala naší situaci. „It’s gotta be… You“ řekl nakonec Harry do ticha. Jen jsem pokroutila hlavou a společně s úsměvem se mi na tváři objevily slzy. Harry pohotově přistoupil. Jednu ruku položil na mé líce a druhou stíral slzy. „Can we fall, one more time?“ Zasmála jsem se nad jeho psíma očima a políbila ho. Všichni přihlížející, faninky, turisti, taxikáři, pouliční prodejci i policisté se dali do křiku a potlesku. Chtěla jsem se odtáhnout, ale on zapletl ruce do mých vlasů a nenechal mě rozpojit naše rty. Po této krásné scéně jsme museli urychleně vypadnout, protože faninkám jaksi došlo, že je jejich idol zadaný. Ani jsem nechtěla vidět můj twitter. 


Komentáře, prosím :/ xx

Gotta Be You - 12.část

„Proč?“položila jsem mu zdánlivě jednoduchou otázku. I přes to na ní byla těžká odpověď. „Já nevím Rox“ „Protože já jsem se s tebou nevyspala?“ zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Miluješ jí pořád?“ stále s klidným hlasem jsem se ho ptala. „To rozhodně ne. Jsem si stoprocentně jistý, že miluju jen tebe!“ „Tak v tom případě to nechápu. Co jsem udělala špatně? Co jsem udělala, že si ani ne po dni našeho vztahu skočil do postele s jinou?“ Začínala jsem mít nervy napnuté jako Louisovi kšandy a můj hlas nabíral na intenzitě. „Já nevím, Rox. Já nevím…“ Rozplakal se. Poprvé jsem viděla kluka plakat. No, i přes to že jsem viděla, že ho to mrzí, jsem mu nehodlala odpustit. Ne hned! „Něco se přeci muselo stát, že ses takhle rozhodl“ „Já naprosto netuším. Nejdřív jsme se hádali ohledně mě a tebe, a pak si pamatuju jen jak jsem se probral a Jane byla-“ „Ok, nepotřebuju to dopodrobna. Já netuším, co ti na to mám říct Harry. Zklamal si mě. Myslela jsem, že to, co si mi večer říkal, myslíš vážně. Protože já k tobě byla naprosto upřímná“ Smutně jsem zkonstatovala. „Já to myslel vážně. A pořád myslím. Rox já tě miluju jako nikoho za celý svůj mizerný život…“ Zabořil si obličej do dlaní. Pohladila jsem ho po zádech. „Musí se to ve mně rozležet“ řekla jsem a vstala z postele. Bez jediného pohledu na něj jsem vyšla na chodbu. Věděla jsem, že kdybych se otočila a viděla jeho krásné oči, hned bych mu skočila do náručí. I já ho miluju. Nejvíc na světě. Ale nevím, jestli dokážu žít s tím, že kdykoliv se mu zachce, vyspí se s jinou. Utřela jsem slzy do rukávu černé mikiny a sešla do přízemí. Byl tam jen Liam a ten mě ještě před odchodem stihl zastavit. „Ann, já vím, co se stalo. Vím, co ti Harry udělal a jak moc ti to určitě ublížilo. Ale nikdy jsem ho neviděl tak, jako když byl s tebou. On tě opravdu miluje a ať se rozhodneš jakkoli, mysli na to, že by si tím ublížila i nám. Jsme jako bratři, všichni tě máme moc rádi a já bych s ním nedokázal žít v jednom domě, pokud by měl zlomené srdce. Harry se často nezamiluje, má radši volnější vztahy, nebo jednotýdenní úlety. Ale když se zamiluje, stojí to za to a ty si jedna z mála, která mu naprosto ukradla srdce “ Při tomto jeho monologu se mi upřeně díval do očí a já skoro nedýchala. „Liame, já ho taky miluju, ale ublížil mi. Řekla bych, že oba dobře víme, že jemu se nedá odolat a já mu odpustím. No, stejně mě nech, ať si o tom popřemýšlím sama. Teď mě prosím tě pusť, mám nervy na pochodu a tak bych nerada ublížila někomu, na kom mi velice záleží“ Upřeně jsem se mu zadívala do očí a jeho stisk ruky povolil. „Zatím se měj Rox“ Pověděl a povzbudivě se usmál. Úsměv jsem mu opětovala a rychlostí blesku s uslzenýma očima a hlavou plnou informací, které musím důkladně zpracovat, jsem se vydala ulicemi domů. Otec byl v práci a mamka vařila, tak si ani nevšimla, že je se mnou něco v nepořádku. Vysvědčení jsem hodila na stůl a utíkala do mého pokoje. Tam jsem ze sebe dostala vše, co mě trápilo. Kdybych mohla, vyřvala bych do mého polštáře díru. Truchlila jsem a přemýšlela zbytek dne. Pak jsem si řekla dost! Nebudu se kvůli němu trápit, nejsem přeci hysterka!

Gotta Be You - 11.část

„Nechci se o něm bavit. Je to kapitola mého života, kterou už si víckrát nepřečtu!“ Ukončila jsem rázně rozhovor. Od té doby jsem prohodila slovo jen s učitelkou, která mi dávala vysvědčení – samé A! Ani jsem nešla na oběd, ale Petře jsem musela domluvit tu schůzku se Zaynem. Mám číslo jen na Harryho, což bude asi problém. Ale slyšela jsem, že celý měsíc mají být tady v Londýně a tak jsem pomalu dopochodovala k 1D domu. Zazvonila jsem a otevřel mi Liam. „Ahoj! Tebe jsem ale dlouho neviděl“ Pozdravil mě a silně objal. Nebránila jsem se, bylo to to nejpříjemnější za posledních pár dní. „Ahoj Liame, je tady Zayn?“ Překvapeně se na mě podíval. Asi čekal, že jdu za Harrym a to, že chci mluvit se Zaynem ho dost překvapilo. „No …Jasně pojď dál ...“ „Ne, to ty mu řekni, že na něj počkám venku“ Jen zakýval a zavřel dveře. Chvíli jsem tam stála jako trubka, potom se otevřeli dveře a z nich vylezl stále dokonalý Malik! Objal mě a pozdravil. „Copak potřebuješ?“ „No, už dlouho do mě kamarádka hučí, ať jí s tebou seznámím a tak jsem se tě chtěla optat, jestli by si nezvládl jedno setkání s ní. Ona není žádná uječená faninka! Je to v pohodě, milá, hezká holka a tak-“ „Jo jasně, tak mi dej její číslo, já jí hned zavolám“ usmál se na mě. Nadiktovala jsem a on začal vytáčet. „Ahoj, je tam Petra? – Zayn – Ne, nedělám – Vtip? To ani náhodou – Haha – Hele, nechtěla by si někam zajít? – Noo, Roxy – Jo – Ok – Těším se!“ Zavěsil a mile se usmál. „Dohodnuto“ Kývla jsem. „Tak já už asi půjdu. Měj se Zayne a pozdravuj kluky“  „Dobře a Rox…“ Otočila jsem se. „Můžu se tě na něco zeptat?“ „Jasně. O co jde?“ „O Harryho. Co se mezi vámi stalo?“ Nechtěla jsem tuhle tému znovu otevírat. „Zayne já sama nevím. V neděli, bylo všechno v pohodě a od té doby, co šel k Jane, se neozval. Ale já ho z ničeho neobviňuju. Jestli chce být s Jane je to jeho volba, ale mohl mi to říct na rovinu“ Sklonila jsem hlavu, aby neviděl, jak jsem posmutněla. Pohladil mě po tváři. „On neví, o co přichází“ Nahodil krásný úsměv a já se musela taky usmát. „Víš Rox, on udělal hroznou hloupost. Já ti to nechci říct, tak bych byl rád, kdyby si šla se mnou dovnitř a on ti to sám vysvětlí“ Kývla jsem a poslušně jsem šla za ním do domu. Všichni kluci mě přivítali a objali. Ptali se na vysvědčení a smáli se mi, že jsem šprt. Pak přišel na řadu Harry. Jemně mě objal, chytil za ruku a táhnul někam do domu, nejspíš do jeho pokoje. „Co může být ta hloupost?“ vrtalo mi hlavou. Vešli jsme do jeho pokoje. Ještě jsem tu nebyla. Světlemodré stěny a nábytek z tmavého dřeva dodaly pokoji úžasný vzhled. Zavřel za námi dveře a ukázal na postel. Pohodlně jsem si sedla a čekala, co se bude dít. Neměla jsem chuť zeptat se ho na to. No, po chvíli se odhodlal a váhavě začal. „Roxy…“ zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. V těch jeho jsem viděla mihotat světlo, které se odráželo od slz. „…když jsem byl u Jane, udělal jsem hloupost a lituju toho“ Došlo mi to - Zatáhla žaluzie, on odešel až navečer, neozval se.  „Užil sis to s ní?!“ zeptala jsem se ironicky a neubránila se slzám. Překvapilo ho to a sklopil hlavu. „Proč?“položila jsem mu zdánlivě jednoduchou otázku. 

Gotta Be You - 10.část

Harry:

Ne, ne, ne!! Co jsem to udělal. Jsem nejhorší tvor na světě. Rychle jsem odešel do koupelny a zamknul se tam. Opláchnul jsem si obličej studenou vodou a podíval se na sebe do zrcadla. Musel jsem si pořádně nafackovat. Vyšel jsem z koupelny a viděl stále spící nahou Jane na posteli. Vzal jsem si své oblečení a sešel do přízemí. Tam jsem se oblékl a bez jediného vzkazu odešel. Nemůžu jít hned k Roxy, to bych už nezvládl. Ale nedokážu to v sobě udržet moc dlouho. Vydal jsem se tedy podvečerními ulicemi do našeho domu. Celou cestu jsem přemýšlel a tak jsem si nevšímal ani ječících faninek, co kolem mě poskakovaly. Cesta mi uběhla rychle a hned jak jsem vešel do domu, kluci se začali vyptávat. „Tak jak ti to u Roxy dopadlo?“ „A chodíte spolu?“ „A co Jane?“ „Kdy jí to řekneš?“ řvali jeden přes druhého To bylo znamení, že jim Lou vše vyklopil. Já jsem si jen sednul na gauč a zabořil obličej do dlaní. Kluci si posedali do křesel a Louis si sednul vedle mě na gauč a plácal mě po zádech „Já… Já jsem udělal něco špatného“pověděl jsem na rovinu a podíval se na všechny. Čekali na vysvětlení. „Včerejšek proběhl dobře. Vyšplhal jsem k ní na balkon a ťukal. Po nějaké době otevřela a tak jsem ji hned dal pusu, ona se nebránila. Pak jsem jí vyklopil všechno, co k ní cítím a přespal jsem tam. Kolem dvanácté se vzbudila a najedli jsme se. Pak ale přišla Jane, já jsem se schoval a ona Roxy říkala, jak mě miluje a chce mě víc, protože ví, že mám jinou. No přeskočím to, jak jsem to zkoušel na Roxy a pak jsem odešel k Jane, že se jí se vším přiznám. Ta mě však hned pozvala dál a když jsem jí to řekl, seřvala mě, nadávala na Roxy, vyhrožovala jí a než jsem se nadál, probudil jsem se v boxerkách vedle Jane na posteli!“  Nikdo z nich mě naštěstí nepřerušoval. Všichni měli udivené pohledy. Někdo naštvaný, někdo tázavý, jiný překvapený. Opět spustili všichni naráz. Slyšel jsem nadávky, výhružky ale i rozumné řeči o tom, jak mám poslechnout své srdce – Liam! Jediný má pochopení. Nechal jsem je tam, ať si probírají, co chtějí, a šel jsem se osprchovat. Myslel jsem, že mě to probere a uklidní, ale právě naopak. Donutilo mě to víc přemýšlet. Já Jane nechci a Roxy miluju, ale co se se mnou stalo, že jsem se s ní vyspal? Udělal jsem to, protože mi Jane chybí? Ne, to rozhodně ne! Proto, že mi Roxy „nedala“? Ne, to mi nevadilo! Tak proč sakra? S hlavou jako balón jsem se odebral spát. K mému překvapení jsem usnul hned, jak jsem dolehl na mou měkkou postel.

Roxy:

Tři dny! Už tři dny se mi neozval. Na esemesky neodepsal, telefon nezvedal. Na facebooku se odhlašuje jen, co já přijdu ‘On-line‘. Co jsem udělala špatně? Začal zas chodit s Jane? Zapomněla jsem na něco? Je to tím, že jsem se ním nevyspala? Podobné otázky mi vrtají hlavou už od nedělního večera, když jsem ho vlastně viděla naposled – v podvečer odcházel od Jane. Ve škole jsem jako tělo bez duše. Na srdci se mi vytvořila velká díra. Všechny důležité věci šly kolem mě a já se na nic nesoustředila. Naštěstí dneska dostáváme vysvědčení!  A pak léto. Zařekla jsem se, že začnu úplně jiný život. S nadšením jsem vstala z postele, rychle se oblékla, namalovala, umyla i učesala a vyrazila na snídani. Mamka měla už volno a dělal mi vafle s javorovým sirupem. S chutí jsem je do sebe naházela a už jsem zase seděla u televize a projížděla dětské pořady. „Spongebob squarepants, spongebob squarepants,  SPONGEBOB SQUAREPANTS!!“ Slyšela jsem úvodní znělku a pohodlně jsem se uvelebila. S Liamem jsem si v tomhle vždycky rozuměla. Když jsem dokoukala, mobil, klíče a pár drobných jsem strčila do kapsy a vyrazila do školy. Jela jsem autobusem, takže jsem si dobře popovídala s Petrou. „Ohledně toho Harryho…“ Protočila jsem oči „Nechci se o něm bavit. Je to kapitola mého života, kterou už si víckrát nepřečtu!“ Ukončila jsem rázně rozhovor. 


Komenty :) Ann xx