Gotta Be You - 18.část

Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala díl, ale poslední dny ve škole mě ničí. Poslední dobou nemám čas na školu natož na dvě povídky. Uvidím, jak to bude o prázdniny, ale nejspíš bych Harryovku ukončila a soustředila se víc na Niallovku. No uvidíme... Ann_x

Harry:

„Vypadá to, že na tebe má Roxy špatný vliv!“ přiběhl do pokoje Louis. Hodil jsem na něj nechápavý pohled. „No, dokud jsi trávil čas se mnou, nemocný si nebyl…“ podíval se na mě ublíženě. Musel jsem se zasmát. „Ale Lou, na tebe si vždycky čas udělám. A nedělej, že ty jsi tu ten chudáček. Co jsem měl dělat, když sis začal s El?“ doplo mu to a trochu se zastyděl. „A teď na tebe čas mám, tak si pojď lehnout ke mně a nehraj na city“ vypláznul jsem na něj jazyk. Lou se usmál a skočil ke mně. Stočil se mi u boku a spolu jsme koukali na fotbal. Hladil jsem ho po zádech a on měl jeho ruku na mém hrudníku. Máme s Louím zvláštní vztah. Už od X-faktoru jsme si padli do oka. Prostě nejlepší přátelé. Jo, někdy se naše nevinné lechtání zvrtlo v líbání a mazlení, ale nic k sobě necítíme. Bylo to v době, kdy jsme oba byli sami a … No to je fuk, prostě jsme jen nejlepší přátelé. „Harry?“ prolomil Louis ticho. „Hmm…?“ brouknul jsem na znamení, že vnímám. „Víš určitě, že jí opět nezlomíš srdce? Chci říct … Ty sám víš, jak to máš s holkama,“ zamyslel jsem se nad tím. Žádný vztah mi nevydržel, jsem děvkař a tím i zůstanu. Ale přeci jen, Roxy je jiná. Cítím se s ní úplně jinak, lépe. Kdybych měl holku a vyspal se s jinou, nijak by mě to netrápilo, ale tentokrát jsem měl výčitky svědomí jako za celý svůj život ne. „Jo Lou, vím to. Miluju jí a nehodlám jí nikdy ublížit“ usmál se nad tím. „Jsem za to rád, kámo!“ bouchnul mě do břicha a chystal se na odchod. „Lou,“ zastavil se u dveří a podíval se na mě. „Jak to vypadá s tou El? Všiml jsem si, že tu přespala“ zasmál se. „Jo přespala. Myslím, že to už bude dobré. Omluvila se, že prý byla opitá. A já jí věřím“ kývnul jsem a on se potom odebral z mého pokoje. „Neměl bys Lou. Neměl bys jí věřit…“ šeptal jsem si pro sebe. Netuším, jak dlouho zvládnu Louisovi lhát a neříct mu do očí, že má Eleanor druhého kluka. Jenže když bych mu to řekl. Ona na mě práskne všechnu špínu světa. Vypnul jsem Tv a otočil se na bok. Dal si ruku pod hlavu a koukal jsem z okna. Už je mi líp, venku je konečně hezky a Rox by měla přijít na večer. Užijeme si to. Zavřel jsem oči a tak nějak nechtěně jsem usnul…

"If I was your boyfriend, I'd never let you go, I can take you places you ain't never been before. Baby take a chance or you'll never ever know
, I got money in my hands that I'd really like to blow. Swag swag swag, on you…" Probudil mě můj telefon. Niall mi zas nastavil JB-ho na vyzvánění. Ospale jsem natáhl ruku po telefonu a přiložil ho k uchu. 

„Áno?“ zeptal jsem se ochraptěle. 

„Brouku? Ty jsi spal? Promiň nechtěla jsem tě budit…“ Ihned jsem se probral. 

„Ještě abys chtěla,“ zasmáli jsme se. 

„Máme tu problém…“ zarazil jsem se. 

„Mám se bát?“ 

„Noo… Měl bys. I když ty mojí matku neznáš, ale i tak by byl strach na místě“ 

„Co je s tvou matkou?“ 

„Půjdeme na večeři…“ 

„Půjdeme? Jako my?“ 

„Mhm, jako já, ty a máma“ Trochu jsem znejistil. 

„A co je špatné na večeři s tvou mámou?“ 

„No, ona je celkem v pohodě. Je jako moje kamarádka..“ 

„Ale tak to je super ne?! Ne?“ 

„No o to právě jde. Je to už dáma v letech, co si budeme nalhávat. Ale cítí se mladá a na prstech jedné ruky bych nespočítala s kolika kluky tátu podvedla…“ CO? 

„Zlato, co tím  chceš naznačit? Ty si myslíš, že bych si začal s tvojí mámou?“ 

„Ty s ní ne… Ale ona s tebou jo!“ musel jsem se rozesmát. 

„Rox, nebuď blázínek. To bude v pohodě,“ 

„Když myslíš…“ 

„Přijdeš dneska?“ 

„Si piš!“ cítil jsem jak se do mobilu usmívá. Popravdě i  já měl úsměv od ucha k uchu. „Těším se. Prozvoň mě, až budeš vyrážet. Půjdu ti naproti“ 

„Dobře. Pa“ 

„Pa“ vypnul jsem hovor a začal jsem ze sebe shazovat oblečení.

Silent Love - 8.díl

Nemocná si ležím doma. Dneska budu koukat na Euro Španělsko - Irsko. Tak doufám, že má podpora u televize pomůže zemi našeho Leprikónka vyhrát :DD! Další díl právě o něm a další mé marné pokusy o více komentářů jsou tu :X... AnnX

Mischel:

Ráno mě probudily sluneční paprsky, mířící mi přímo do obličeje. Ležela jsem tak, jak jsem usnula, na Niallovo hrudi. Trochu jsem se pootočila a Niall nespokojeně zamrmlal. Usmála jsem se nad tím, podívala na budík (ukazoval 7:43) a znovu jsem zavřela oči. Probudila jsem se asi o hodinku a půl později na to, že bloňďáček vstával z postele. Posadila jsem se a pořádně se protáhla. „Jé, dobré ranko. Promiň, já tě nechtěl vzbudit“ Mávla jsem nad tím rukou a taky mu popřála hezké ráno. On se šel potom vysprchovat a já jsem si prohlédla knížky, co měl v knihovně. Harry Poter, Stmívání, Hunger games, Aragon… Tak pánovi se líbí sci-fi. Počkat, co je tohle?! Jak být pro ni bohem? Stručná příručka, když už si nevíte rady! Sedla jsem si na postel přikryla se dekou a začetla se… Ani jsem si nevšimla, že sprcha utichla. „Copak sis to našla?“usmál se Niall, zabalený v ručníku. Přešel pokoj a sedl si vedle mě na postel. Kapitola: Líbání, podkapitola: nenechte jí zapomenout na váš první polibek. Niall zrudnul, zamračil se, knížku mi vytrhnul z ruky, hodil jí na zem a zuřivě po ní začal skákat a dupat na ní. Smála jsem se jak pominutá, až do té doby, než mu ručník, který zakrýval důležitou část jeho těla, nezačal povolovat…

Niall :

Jak je příjemné probudit se po dlouhé době s krásnou holkou na hrudi… Bože můj, co to plácám! Je to moje kamarádka. Snažil jsem se jí opatrně odsunout, abych mohl vstát, No super, Nialle. To se ti fakt povedlo. „Jé, dobré ranko. Promiň, já tě nechtěl vzbudit“řekl jsem omluvným tonem. Mávla nad tím rukou a popřála mi taky dobré ráno. Šel jsem se vysprchovat jako první, potom půjde ona a mezitím já udělám snídani. Ona stejně neví, kolik toho musí uvařit pro mě. Šel jsem tedy do koupelny a svlékl se. No, měl bych s tou postavou něco dělat, začíná se mi rýsovat špíček. A ty vlasy. Kadeřník by taky neuškodil. Ach jo, už mluvím, jako nějaká puberťačka! Dál jsem se nezaobíral mým vzhledem a raději vešel do sprchy. Jak uklidňující, nechat si téct proudy horké vody po celém těle.  Vyšel jsem ze sprchy, utřel se a Nialla juniora schoval pod ručník. Dlaní jsem si přejel po bradě. Ne, holení ještě vydrží. Hřebenem jsem si rozčesal vlasy. Lou mi je stejně přibarví a sestříhá, takže s tím teď nic moc neudělám. Po rozčesání jsem je trochu rozcuchal a nechal je volně uschnout. Vyčistil jsem si zuby a potom vyšel za Misch.

Seděla na posteli pod dekou, zahleděná do knížky. Ani nevnímala okolí. Copak sis to našla?“usmál jsem se na ni. Trhla sebou, když jsem promluvil. Šel jsem za ní a podíval se přes rameno. Sakra, našla mou temnou minulost. No co, bylo mi 15, byl jsem bez holky a zoufalý. Stejně tam píšou jen žvásty a žádnou jsem si nenabrnknul. Vytrhl jsem jí knížku z ruky a začal po ní naštvaně dupat. Už jí nechci nikdy vidět. Misch to nejspíš přišlo děsně vtipné. Naposledy jsem vyskočil a pocítil jemný vánek. Mischel seděla s otevřenou pusou a pomalu, ale jistě rudla. Pochopil jsem až potom, co jsem si všimnul, kam směřuje její pohled. Vyjekl jsem jako malá holka, vzal si ručník a zakryl se. „Misch, nekoukej. Není to slušné“ta zavřela pusu, zazubila se na mě a rudá až za ušima utíkala do koupelny. „Ručník si vezmi z té hromady na pračce“zavolal jsem ještě za ní, než jsem se svalil na postel. Mlátil jsem rukama do polštářů. Ještě žádná holka mě od mých sedmi let neviděla nahého. No, možná v boxerkách moje holka, ale to už je taky 3 roky zpátky. Smolaři, smolaři, smolaři! 

Zanedlouho jsem ucítil drobnou ručku, pohybující se rytmicky po mých zádech. Otočil jsem hlavou a uviděl Misch, jak se na mě povzbudivě usmívá. Taky jsem se pokusil o úsměv a vstal jsem. Tentokrát jsem si ručník pevně držel u těla. Byla převlečená do čistých tepláků a tílka, tudíž byla už doma. Odešla do obýváku a nechala mě se převléci. Volné tepláky, dlouhé tričko I <3 Ireland a mikina Jack Willis to jistí. Šel jsem za Misch, připravil nám vydatnou anglickou snídani a při každém, jejím pohledu jsem se neubránil a zabořil pohled na můj talíř. Kolem půl jedenácté odešla do svého bytu a já se nachystal a jel za kluky do domu, připravit si předem nějaké odpovědi pro hlasatele v Radiu 1.     

Gotta Be You - 17.část

Jejich „generál“ se u konce schodiště odrazil a zbylých pět schodů seskočil. Dopadl přímo do bojové pozice. „My pancakes!!!“zakřičel a Harry, zabalený do deky, zařval leknutím a spadl z gauče. S Liamem jsme chytli nekonečný záchvat smíchu. Niall si s natěšeným výrazem vzal zbytek palačinek a šel si je sníst do obýváku k Harrymu, který si nešťastně hladil bolavé rameno. Harrymu jsem konečně donesla ten sendvič a za to jsem si vysloužila pusu na tvář, protože jsem vážně nechtěla nic chytit. „Jo a hele,„říkal Niall s plnou pusou. „příště, až budete skotačit, buďte trochu zticha a berte ohled na ostatní“všichni jsme si otřeli obličeje od přežvýkaných palačinek, kterýma se nás Niall nejspíš snažil nakrmit.  „Ale my jsme nic nedělali“řekl Harry. Všichni čtyři jsme si vyměnili tázavé obličeje. „Dobré ráno“pozdravil Louis s brunetkou v patách. Trapné ticho naplnilo celé přízemí. „Hej lidi, je slušné odpovědět“ poznamenal Lou po dobré minutě ticha. „Dobré“řekli jsme sborově a rukama si kryli pusy. „Jo vy se ještě neznáte. Rox, tohle je Louisova mrkvička s Eleanor“řekl Harry a ukázal na drobnou brunetku po boku Louiho. „Mrkvičko, tohle je Hazzy drahá polovička Roxy“dokončil naše představování Louis. S úsměvem jsme si podali ruce. „Hej, vy dvě kořenové zeleniny. Až se příště měsíc neuvidíte a budete se chtít dostatečně přivítat, dejte nám vědět, ať se někam zdekujeme“řekl nakonec Liam. Louis jen vrtěl hlavou, zato El byla rudá jako rajče. Ani se jí nedivím, na jejím místě by mi bylo taky trapně. Harry začal hrozně chroptět a kašlat. „Fuu, bacili!“ zařval Niall a i se svýma palačinkami utekl do pokoje. „Tak tohle nevypadá na jen tak nějakou virózu“poznamenala jsem a podívala se na Liama. Ten se nevině zazubil a odběhl pro zábal na krk. „Harry a teď už konečně bez keců půjdeš do pokoje a tam to vyležíš“zvedla jsem varovně ukazováček. „Jjen jestli ty půjdeš se mnou“ nahodil jeho svůdný usměv. Jen jsem na něj vyplazila jazyk. „Co bych tam s tebou dělala, marode?!“ Už-už se nadechoval, že by odpověděl. „Harry, to byla řečnická otázka a je mi naprosto jasný, co jsi chtěl říct!“vrhla jsem na něj vražedný pohled. Zaksichtil se, zabalil se do deky, takže vypadal jako suschi před naporcováním a šoural se po schodech do pokoje. Já mu vzala čaj a šla za ním. Hned si lehl, zapnul televizi a já byla jako vzduch. „Tak já jdu“prohlásila jsem po chvíli. „Hmm, čau“řekl s nezájmem. „Večer tě ještě přijdu zkontrolovat“ „Okey“ Stále koukal na pohybující se fotbalisty na obrazovce. „Když ti bude líp, využijeme toho“nahodila jsem svůdným hlasem. „Jo, jo. To zní super“ Nic? Nezájem? Ani tohle s ním nehne? No jo, chlapy a sport… Usmála jsem se nad tím a odešla z pokoje. Dole jsem se rozloučila s kluky a s El a vyrazila jsem domů. Mamka samozřejmě vyzvídala vše co, se stalo a vynadala mi, když jsem to neříkala dostatečně podrobně. „Takže, vy jste spolu ještě ne to…?“ „MAMI!!“zařvala jsem. „Promiň, broučku. Já jen…“ Já jsem schovala svůj obličej do dlaní. „Ne mami, nespali jsme spolu. Až k tomu dojde, dostatečně ti to odvyprávím, neboj!“ Spokojeně se usmála. Bože… Co já to mám za mámu?! „Ale je ti jasné, že mi ho musíš co nejdříve představit“ Sakra. Moje máma a mladí kluci, to nevypadá vůbec dobře. „Třeba zajdeme na večeři“ Usmála jsem se: „Dneska večer k Harrymu na chvíli jdu, tak se ho zeptám“ mamka spokojeně odkráčela do obýváku. „A kdy se vrací táta ze služebky?“ „Za čtrnáct dní. To na tu večeři půjdeme bez něj“  Přaštila jsem se do čela a letěla do pokoje, vymyslet jiný plán, jak se vyvléknout  z večeře s mojí matkou...

Komentáře, prosím.. Annie X

Silent Love - 7.díl

I'm so sorry... Dávám díl po delší době. Může za to škola a dohánění známek. Ale co si budeme povídat, jsem lína jako prase ;D. Jsem ale hrozně ráda, že mám už přes 1ooo návštěv. Já vím, žádná sláva, ale pro mě je to alespoň malé znamení, že jsem chodíte :)) Anne x

 „Takže. Vezmi si u sebe nějaké věci na přespání a za půl hodinky se stav u mě“souhlasně přikývla a zašla do bytu. „Nádech, výdech. Klid Nialle, nic se neděje. Jenom se ti hrozně líbí, je milá a hodná a bude u tebe spát. Všechno je v cajku“Jedním rychlím pohybem klíče se dveře otevřely. „A do řiti“řekl jsem moc nahlas. Tohle zabere asi trochu víc než půl hodinu. Takže, vyvětrej, ustel si postel,připrav jí peřinu a polštář, narovnej polštáře, zameť drobky po těch sušenkách, co jsi měl ráno k snídani. O bože, Nialle, přestaň mluvit sám se sebou a radši hni zadkem. Vezmi misku, do misky křupky. Počkat… Jí ona vůbec křupky? No to je jedno, je to jen jako pozornost. Nalij colu. Co když jí nepije, ale pije radši vodu? Ale když tam naliješ vodu, budeš vypadat jako škrt. Nenaliju nic a počkám na ní. Tak, teď připrav nějaké filmy. Ale jaký žánr má ráda? Ok, výběr nechám opět na ní, stejně se filmu nebudu věnovat. Hoď rychlou sprchu. Umyj si vlasy. Crrr, Crrr… Cože to už je půl hodiny? Letěl jsem jen zamotaný v ručníku do obýváku. Na hodinách bylo napsáno, že je to teprve sedmnáct minut. Tak to naštěstí nebude ona. Otevřel jsem a málem jsem ten ručník, co jsem měl kolem pasu, pustil na zem. Bylo to ona, shit. Jemně se usmála a ukázala papír. „Promiň, já vím, že jsem tu dřív, ale mě bylo doma...smutno…“viděl jsem jí na očích, že byla uplakaná. Měl jsem tělo celé mokré od sprchy, z vlasů mi kapaly kapky šampónu, byl jsem zahalen jen malým ručníkem, ale to mi nezabránilo jí opět obejmout. Ona své paže obtočila kolem mé hrudi a začala jemně vzlykat. Stále ještě v mém objetí jsem jí dovedl na gauč. Tam si sedla a já šel zavřít dveře. „Musím ještě do sprchy, budeš v pořádku?“zeptal jsem se. „Ano, jen běž“ukázala na dveře do koupelny. Usmál jsem se a utíkal se umýt. Spláchl jsem ze sebe šampon a pak se ještě chvíli nahříval pod horkou sprchou. Nakonec jsem jí vypnul, oblékl si šedé tepláky, zelené tričko Jack Willis, teplé ponožky. Vlasy jsem rychle vysušil ručníkem a už jsem utíkal za Mischel. Seděla tam na gauči, a usmála se, jakmile jsem vstoupil do obýváku.  „Co si dáš k pití?“ „To samé, jako ty“usmála se. Šel jsem tedy do kuchyně a přinesl ty křupky a colu. „A na co se budeme dívat?“ Ukázala dva filmy. „Seznamte se, Joe Black jsem viděl nedávno, takže Mama Mia“ „Nevadí?“ podívala se na mě s otázkou v očích. „Vůbec ne, budu s nimi zpívat. Stejně to neumí“zasmála se a já zapnul film. Pobrukoval jsem si u všech písní a ona se smála, když jsem zpíval příliš vysoko. Po nějakém čase se ke mně přitulila a schoulila se do klubíčka. Já jsem hned instinktivně obmotal mojí paži kolem jejích zad. Položila si svůj obličej k mému krku a silně se nadechovala. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. „Ale já se vážně myl…“Opět se jen uculila. „Je to dobré“ukázala zdvižené palce a opět začala vdechovat mou vůni, přičemž si můj krk chytila oběma rukama. Já jí začal hladit po zádech a nechtěl jsem, aby tahle chvíle skončila. Ovšem, musela… Podívala se na mě a ukázala, že by chtěla jít spát. Zvedli jsme se, já jsem vypnul film, chytil jí za ruku a odvedl ke mně do ložnice. „Tohle jsou tvé věci na spaní?“přikývla. „Ok, tady jsem ti nachystal peřinu i polštář. Myslím, že ta postel je pro dva dost velká, ale klidně si lehnu na gauč“prohrábnul jsem si rukou nervózně vlasy. Zavrtěla hlavou, ukázala na mě a na postel. „Nebude ti to vadit?“zeptal jsem se slušně. Uvnitř jsem však skákal radostí. Jen pokroutila očima a lehla si pod peřinu. Já si lehnul vedle ní. Leželi jsme tvářemi k sobě a jen si zírali do očí. Po chvíli si zívla a já se musel zasmát. Odhrnul jsem jí pramen vlasů z obličeje a pohladil jí po tváři. „Good night“popřál jsem jí. „Night…“naznačila nazpět a více se zachumlala do deky. Stalé jsem na ní zíral, jak se převalovala z jedné strany na druhou a nemůže najít tu správnou polohu. Po chvíli si sedla a zoufale se na mě podívala. Já jsem roztáhl paže. Usmála se a přitulila se ke mně. Své drobné ručky si položila na můj hrudníka  já ji opět majetnicky objal. Je tak drobná a zranitelná. I kdybych měl kluky přizabít, nebo přinejmenším nakopat, tak je donutím se jí omluvit. Takhle s ní zacházet nebudou. S ní ne…

Silent Love - 6.díl

No dozvěděla jsem se něco, co bych byla raději ani neslyšela…!

Niall :

Řekl bych, že jí kluci vzali a i ona vypadala, že se dobře baví. Možná kluci nemuseli pít, ale zatím nic neprovedli, takže pohoda. Zatím… „Nialle, a vy jste jako co?“zeptal se Zayn, když jsme si sedli na pohovku. „Kamarádi,“odpověděl jsem stručně. „Mám jí rád to jo, ale je to fajn holka. Mám jí prostě jen za kamarádku“usmíval jsem se a byl jsem rád, že se umím, tak dobře přetvařovat. Harry se začal potutelně usmívat. „What?“zeptal jsem se, když se jeho jemný úsměv roztáhl, že na nás doslova cenil všechny své zuby. „U kamarádství nikdy moc dlouho nezůstane a ty to víš Niallere!“ „Ale s ní je to jiný, je a vždy bude to moje kamarádka!“řekl jsem rázně. To ovšem Lou ani Harry nevnímali a začali polemizovat o tom, co mezi námi bude. Když dovyprávěli náš první polibek, zašli do dalšího level-u a to už vůbec nebylo příjemné. „Počkej, až spolu budou dovádět“-smál se na plnou pusu Louis. „Ale Louisy vždyť je to jedno. Stejně nebudou slyšet“-pokračoval Harry. „To se ale Niall ani pořádně nerozjede, když neuslyší svoje jméno“-Harry. „Bude to znít jako každý večer ve sprše, když se Niall oddává své chvilce klidu“-Lou. Byl jsem rudý až za ušima, ne studem, ale zlostí. Tohle už totálně přehnali. Dorazil to Zayn svým: „Ale no tak kluci, náš malý Ir by nikdy s němou do postele nevlezl. To mi věřte“ Měl jsem přichystanou moc pěknou řeč, kdyby mě z myšlenek nevytrhla Misch, která rychle utíkala ven z domu. Všichni ztichli a koukali na mě. Jen jsem pokroutil hlavou a na každého z nich hodil naštvaný pohled. Utíkal jsem za ní, ale ona nezastavovala. Sem tam si hřbetem ruky utřela slzy, které jí na ruce následně zanechaly černou stopu po řasence. „Mischel počkej. Zastav prosím“ jen rozhodila rukama a sedla si do dřepu. Přiběhl jsem k ní a svezl se před ní na kolena. Slzy jí po tvářích tekly proudem a tiché vzlyky otřásaly celým jejím tělem. Objal jsem jí. Silně a majetnicky, aby každý viděl, že mi na ní záleží, že mi je to líto, a že jí nikomu nedám! Chlácholil jsem jí a jemně hladil po temeni hlavy. „Vrátíme se a já je donutím se ti omluvit, ano?“ Ihned se ode mě odtáhla a zuřivě kývala hlavou ze strany na stranu. „Já se tam nevrátím. Odvez mě prosím domů“ ‘vyslovila’ tichou prosbu a upřeně se mi zadívala do očí. Roztával jsem pod jejím pohledem. Kývnul jsem a pomohl jí vstát ze země, na kterou se díky vzlykům sesypala. Vzal jsem jí za ruku. Bylo mi jedno, kdo nás uvidí, nebo vyfotí. Táhnul jsem jí pomalu zpět k domu. Otevřel jsem jí dveře mého auta a ona si nastoupila. Ještě než jsem za ní zavřel, obrátil jsem si její hlavu dvěma prsty směrem ke mně a otřel jí ušpiněné tváře. Trošku se usmála, ale jakmile se podívala za mě a uviděla čtyři obličeje, sledující nás z okna, svěsila koutky a uhnula pohledem. Dveře jsem zabouchnul a sám si sedl na místo řidiče. „Dneska tě samotnou nenechám. Půjdeš ke mně a budeš tam i spát. Pořádně si odpočineš a uvidím, jestli tě zítra pustím do školy. I když o tom silně pochybuju“ Povytáhla jedno obočí a hodila na mě nevěřícný výraz. „Neuškodí si jeden den od školy odpočinout, ne?!“ zasmál jsem se nenuceně. Souhlasně zakývala hlavou a já byl rád, že neodporuje. Sáhla svou drobnou ručkou po mém rádiu a naladila Radio 1. Hráli Ollyho Murse a ona se společně s písničkou plácala dlaněmi do stehen a tělem pohupovala do rytmu. „Alespoň, že už jí je lépe…“ pomyslel jsem si a spokojeně se usmál. Písnička byla nakažlivá a tak jsem po chvíli taky začal konečky prstů vyťukávat melodii do gumou potaženého volantu. 

Komentář prosím :)  Ann_x

Tatínek - Jednodílný příběh (Louis)

Tenhle příběh jsem nedávno dokončila a dala ho na blog onedirection-ff.blog.cz , takže to jen proto, abyste mě nepodezírali z kopírování :) Bylo na něj pro mě nečekaně hodně pěkných reakcí, a tak jí dám i sem :) Ann-x

 „Ani nevím, co mám čekat. Co když se na mě vykašle? Jako tehdy…  Co mě to vůbec napadlo chodit do toho debilního parku?!“ Hlavou mi létalo mnoho scénářů, jak naše setkání dopadne. Od kamarádek Directionerek jsem si zjistila, kudy ze studia většinou chodí. Prý chce být často v klidu a tak chodí domu parkem. Tím parkem, kde já právě sedím a čekám na něj.  Je tu se mnou i Zachary, přemluvil mě. Zabraná do svých myšlenek jsem na něj úplně zapomněla

„Koukej, co jsem našel!“ zakřičel přes půl parku a utíkal směrem ke mně.

Louise pohled:

„Ne kluci, dík. Půjdu domů zase parkem. Potřebuju si provětrat hlavu“řekl jsem po stopadesáté klukům, mávnul jsem na odjíždějící auto a vydal se po známé trase k parku. Cestu znám nazpaměť, trefil bych i se zavázanýma očima. Bylo dopoledne a všední den, to by tu nemělo být moc lidí. Kráčel jsem po cestě vysypané pískem a kopal před sebou malý kamínek.

„ Koukej, co jsem našel!“ozval se najednou dětský pisklavý hlásek. Ani jsem se nenadál a válel jsem se na zemi a o kus dál ten prcek.

„Ale ne! Můj šneček!“fňukal ten chlapeček a ukazoval na mé tričko. Byl tam jen ulepený kus něčeho neidentifikovatelného a střípky ulity.

„Promiň, je mi to líto. Není ti nic“ Chlapeček pořád ještě se smutným výrazem popotáhl nosem a podíval se na svá odřená kolena.

„Zachary! Víš, že se nemáš bavit s cizími lidmi!“ Zavolal na něj jemný holčičí hlas. Zachary, jak jsem zjistil, že se chlapec jmenuje, se rozeběhl za dívkou, která na něj zavolala. Zvedl jsem se ze země, na které jsem stále klečel a oprášil si kalhoty. No pecka, díra jako vrata!

„Zachu, ty víš, že se nemáš motat pod nohy. Musíš dávat větší pozor, ty potrhlo!“ švitořila dívka a utírala mu slzičky, které se mu valily po zaprášené tváři.

„A vám…“promluvila směrem ke mně „… se omlouvám. Můžu vám zaplatit čistírnu - “ Jen co jsem se jí podíval do očí, zastavil se jí dech. Hlavně ať ne další fanynka! Ihned však pohled sklopila zpět ke chlapečkovi.

„Ne, nic se neděje. Děti jsou prostě k neuhlídání“zasmál jsem se a posadil se vedle ní na lavičku. Otírala mu kapesníkem odřené koleno a jemný vítr ke mně donesl vůni jejího parfému. Byl mi tak povědomý. Postel. Silné vzdechy. Dvě spojená těla. Ta vůně. V mysli se mi vynořil krátký obraz. Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Nechápal jsem to, a ani jsem po tom netoužil.

„Tak, hotovo, utíkej si zase hrát. A tentokrát si dávej větší pozor“usmála se a drobnou ručkou mu prohrábla hnědé vlasy. Utekl si hrát. Potom upřela svůj pohled na mě. Další vidina. Ty oči upřené do mých, při vášnivých polibcích uprostřed noci. Nechápu to!

„Jsem Louis“ usmál jsem se a podal jí ruku. Nejdříve nevěděla, jestli mi má podat ruku.

„Neboj, já nekoušu“řekl jsem.

„Jsem Mary“podala mi po chvíli ruku.

Pohled Mary:

Bože můj, stůj při mně! Ty jeho pohledy. No, nevypadá, že by si na mě vzpomínal. Kdo by taky ano, když jsou to… čtyři roky. Podala jsem mu ruku na zpět a zas sklopila pohled k zemi.

„Hele nechci, aby to znělo jako nějaká otřepaná balící technika, ale neznáme se odněkud?“ Bingo, chlapče! Získáváš zlatého Bludišťáka…

„Ehm, jo známe“ usmála jsem se nesměle.

„Mary? Mary Hustonová? Jsi to ty, že?“ zasmál se.

„Jo, ráda tě zas vidím Louisi“objal mě.

„Ty bláho, to je neskutečný. Jak dlouho to je? Čtyři, pět let?“

 „Čtyři“přitakala jsem. Čtyři proklatý, proplakaný roky, dodala jsem v mysli.

„A co tu děláš? Hlídáš děti?“ zeptal se.

„No dá se to tak říct“

„Počkej, neříkej mi, že vaši šly do dalšího dítěte!“ Cože? Jak by asi mohly, když jsou mrtvý!

„Ehm... Ne není jejich“ Pověděla jsem s pohledem stále upřeným k nohám.

„Aha… No a jak žiješ? Něco nového za poslední čtyři roky?“zeptal se vesele. 

‚No, až na to, že potom, co ses mi po X-faktoru přestal věnovat, jsem se psychicky zhroutila a porodila jsem našeho syna, tak asi nic!‘ – To bych mu nejraději vykřičela do obličeje.

„Ale nic“ řekla jsem ve skutečnosti. „U tebe?“

„Ale, jen samé věci kolem kapely, nic víc“ Ticho. Trapné ticho a nikdo nevěděl, jak ho prolomit.

Pohled Louise:

Sakra, Lou řekni něco.

„No, promiň, že jsem se ti přestal věnovat. Já vím, bylo to dost hnusné, ale i tak by náš vztah neměl cenu. Nic nás k sobě už netáhlo“ řekl jsem na rovinu. Prostě… to muselo ven!

„Lou, tak to si vedle. Něco nás spolu drželo“ poznamenala do ticha a já na ní hodil nechápavý pohled. „Jak to –“nestihl jsem doříct ani větu a už se k nám přihnal uragán.

„Pojď si prosím hrát!“Tahal Mary za rukáv Zach.

 „Ne zlatíčko, za chvíli, teď tu něco řešíme!“ On uraženě ohrnu spodní pysk a podíval se na mě štěněčíma očima. V tu chvíli jsem ho poznával! Stejné oči, stejná brada i nos, jen pusu měl jako Mary. Zatmělo se mi před očima a já si vzpomněl a poslední noc před odjezdem odjezdem na X-faktor turné. „Bude se mi stýskat“ „Mně víc, tomu věř“ políbili jsme se. „Tak si pojď alespoň poslední noc užít“ Neodolal jsem jejímu svůdnému pohledu. Ten úžasný pocit mít osobu, kterou milujete, u sebe. Být spolu jedno tělo. Jedno tělo… bez ochrany. Zalapal jsem po dechu a podíval se na Mary. Ta však odvrátila pohled na Zacha.

„Zachu… Pozdrav tatínka“

O 14 let později…

„No tak si stoupněte na schody. Alexis, projev trochu lásky a nakloň se k němu. To je ono. A ještě jednu fotku a ještě jednu…“ Zach protočil očima.

„Mami nepřeháněj to laskavě“ Musel jsem se zasmát.

„Jo zlato, nepřeháněj. Vždyť je to jen maturiťák. Událost, co se koná jednou za život. Nic důležitého“poznamenal jsem sarkasticky.

„Tak mi jdeme, neručím za sebe a ani za to, kdy se vrátím“ zakřičel Zach od branky, co vede ven na ulici. Mary stála u vchodových dveří a opírala se o futra. Přišel jsem k ní ze zadu a objal jí kolem boků. „Zachary, nebuď drzý! Dovez dámu včas“

„Nashledanou pane a paní Tomlinsonovi“ zasmála se a zamávala Alexis. Zach jí otevřel i zavřel dveře od auta, sám pak nastoupil na místo řidiče a auto se začalo s jemným bručením rozjíždět. Za pár vteřin zmizelo za rohem ulice.

„Ach jo. Moc to utíká, nezdá se ti?“ zaklonila Mary hlavu a podívala se mi do očí.

„Ať čas utíká, jak chce, s tebou jsou to ty nejlépe strávené chvíle“políbil jsem jí. Usmála se a otočila čelem ke mně.  Nohou zavřela dveře a opřela mě zády ke stěně.

„No co, kdy se nám zase podaří být doma samy“ uchechtla se. Začali jsme se líbat, ale v tom nás přerušil dětský pláč.

„No jo, my nikdy nebudeme samy“řekl jsem smutně a Mary už utíkala nahoru do dětského pokoje. Včas jsem jí chytil za zápěstí a přimáčkl na mě.

„Nech jí, třeba se vypláče a přestane…“ Jen zakroutila hlavou.

„Lou, co ty si to za rodiče“ a brala schody po dvou. „Neboj Suzie. Maminka už běží“ Křičela na celý dům. O pár minut později už seděla společně se mnou a tím prckem v obýváku na pohovce.

„Mám ten nejlepší život na světě. Rodinu, peníze, kamarády, co mě nikdy nezklamou –“nedokončil jsem větu a pět magorů i s jejich polovičkami vběhlo se řvaním do domu.

„-teda jen někdy“poznamenala Mary. Na nečekaný hluk ihned protestovala Suzie svým křikem, jinak to ještě ani neumí. Ale to se dožene, vždyť je po tátovi…

Silent Love - 5.díl

Tak trochu díl o ničem... Ale příště vám to vynahradím :) Ann X

Na převlékání už ale nebyl čas, protože než jsem si to stačila uvědomit, mé hodiny ukazovali dvě minuty před čtvrtou a ode dveří se ozývat hlasitý zvonek. S trochou nervozity jsem otevřela dveře. Přivítal mě ihned jeho zářící rovnátkový úsměv. „Nazdárek. Jak se dneska máme?“ Musela jsem se také usmát. Zvedla jsem palce nahoru a pak ukázala na něj. „Jo taky dobře. Můžeme jet?“ Přikývla jsem, pustila Bena ze zavřené místnosti a vyrazili jsme na parkoviště. Všimlo si nás pár holek, ale než k nám doběhli rychle jsme ujížděli poloprázdnými ulicemi na druhou stranu Londýna. „Ehm…“ snažila jsem si nějak odkašlat, abych upoutala jeho pozornost. Povedlo se! „Co se děje Misch?“ zeptal se starostlivě. Pokroutila jsem hlavou. „Kluci vědí, že nemluvím?“ naznačila jsem. „Ne nevědí. Nechtěl bych ani pomyslet na to, co by vymysleli jako přivítání!“zkonstatoval a já se zasmála. O pár desítek minut zaparkoval před velikou vilou. Z venku se zdála jako obyčejná vila, kterou mají v téhle čtvrti všichni. Uvnitř však byla zařízena tak krásně a nevšedně. Moderní styl se prolínal se starým nábytkem a různými vzory. Barvy různých druhů i odstínů se mísily v každé místnosti. „Liam mi napsal, že se tak za dvacet minut vrátí, ale ať si prý neděláme naděje na žádný řádný rozhovor, že se prý opili“ Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. Jak se můžou odpoledne opít. Niall a Liam budou nejspíš nejrozumnější členové kapely.  Sedla jsem si do tureckého sedu na pohovku a Niall mi donesl pomerančový džus. Vedli jsme dlouhý rozhovor o všem, co se nám v životě stalo a on se nemohl přes smích ani nadechnout. Než jsem z něj dostala alespoň pointu jeho příběhu, smál se jako blázen, takže jsem polovinu jeho vyprávění nepobrala. Slyšeli jsme zaparkování auta. Niall se na mě povzbudivě usmál a odkráčel jim otevřít. Do domu vběhli tři blázni následováni „tatínkem“. „Mischel tohle jsou Louis, Zayn, Liam a Harry“. Ukázal mi Nial postupně všechny chlapce. „A kluci tohle je Misch“ Všichni mě pozdravili silným objetím. Sedli jsme si do obýváku. Bylo na nich vidět, že nejsou ve své kůži, ale nejspíš nechtěli dělat ostudu. „Kluci já jsem tady o Mischel vypustil jeden důležitej fakt“poznamenal po dost trapným tichu Niall. Nechápavě na něj čuměli. „Ona je němá, ale nepřeje si, abyste jí litovali“ Zaynovi, Harrymu a Louisovi to trvalo zpracovat asi trochu déle. Liam se hned usmál. „Dobře, ale kdybys cokoliv potřebovala, tak řekni“ S radostí jsem přikývla. Pak mě Niall chytil za ruku a ukázal mi celý jejich dům. Konec naší prohlídky jsme strávili u něho v pokoji a dívali se na dětské seriály. Naznačila jsem pak Niallovi, že bych už jela domů, ale že si nejdřív odskočím. „Dobře, potom přijď zpět do obýváku a pojedeme“ zabouchnul za sebou dveře a já se vydala do koupelny. Vlastně jsem na záchod ani moc nepotřebovala, ale přeci jen jsem mezi kluky a tak jsem chtěla nějak vypadat.  No s mými vlasy se toho moc udělat nedalo, a tak jsem je stáhla do jednoduchého culíku. Opravila jsme si rozmazanou řasenku a běžela jsem po schodech dolů. Na posledním schodu jsem se však zastavila. Vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale když se v něm mluví o vás, není to tak špatné, ne? No dozvěděla jsem se něco, co bych byla raději ani neslyšela…!

Gotta Be You - 16.část

Poslední dobou nezvládám psát :X !!! a Tak po delší době přidávám Harryho :)

Ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech. Všechno bylo zas dobré a já neměla jediný důvod se mračit. Slyšela jsem jemné pochrupování kudrnáče vedle mě a tak jsem se na něj otočila. Byl rozkošný, když spal, ale vypadal tak nějak zvláštně. Byl bledý, zpocený a víčka mu cukaly, takže neměl moc klidný spánek. Po chvíli se jeho oči plné ospalků rozlepily a mně se naskytl pohled na krví podlité oči. „Tak dneska budeš celý den v posteli a ani se nehneš. Budu se o tebe hezky starat“ Smutně se na mě podíval. „Tobě taky dobré ráno, miláčku“ a vlepil mi pusu. „Jdi ode mě, marode. Nedotýkej se mě, nepotřebuju být o prázdniny nemocná!“ Vyjela jsem na něj. Teď se, ale vážně urazil a otočil se zády ke mně. Já se jen zachechtala, stejně mu to dlouho nevydrží. „Dáš si čaj a snídani?“ „Ano, mátový a sendvič. Dík“ Zamrmlal s hlavou pod peřinou a já se v jeho oblečení, co mi dal na spaní, vyplížila z pokoje rovnou do kuchyně. Z přízemí už voněly palačinky s javorovým sirupem. Nechala jsem se vést vůní a vzápětí uviděla Liama bez trička, jak si pozpěvuje Next To Me, a jak těsto, které vyhazuje z pánve, dopadá na připravený talíř. „Dobré ráno“pozdravila jsem vesele. „Dobré“ oplatil mi můj úsměv. „Liame máte tady toustový chleba a mátový čaj?“ Odpovědi jsem se nedočkala, zato přede mě postavil všechny nutné ingredience. „Harry je zas nemocnej, co?!“na tváři mu při otázce pohrával úšklebek. Zakývala jsem hlavou a zatvářila se nespokojeně. Poznal to. „Hele neboj. Tyhle Harryho virózy znám, do dvou dnů je jako rybička“usmál se povzbudivě. „NO ale co budete zítra dělat na tom vystoupení v Radiu 1?“ To mu jaksi nedošlo. Nechal palačinky palačinkami a letěl za Harrym do pokoje. Radši jsem se postarala o jeho mistrovské dílo, aby se mu náhodou nepřipálilo. Po chvíli ticha jsem slyšela otevření dveří. „Fuj, Harolde! Vyvětrej si tu! Jak v chlívku, fakt!“ Začala jsem se potichu smát. Něco tam spolu rozebírali a pak přišel Liam i s Harrym. Liam si všimnl, že jsem dodělala palačinky. „Děkuju, moc Rox“ a dal mi pusu na tvář. Potom, co jsem pohlédla na Harryho, jsem se musela začít smát. Uraženě ohrnutý spodní pysk, Přimhouřené oči, vražedný pohled upírající na mě a Liama a v ruce držel příborový nůž, kterým si mazal máslo na chléb. Liam se rozhlédl, co je příčinou mého smíchu, a jakmile uviděl Harryho výraz, začal se smát taky. „Ruce pryč Daddy! Jinak se Dan dozví něco, co by slyšet neměla! A pokud to uděláš znovu, o ty tvoje svůdné pysky rychle přijdeš, to ti povídám!“ Další záchvat smíchu. To už ale i jemu cukaly koutky. „Harry v klidu. A co tu vůbec děláš? Vypadni alespoň na gauč, ale buď pod dekou!“ Poručila jsem. Usmál se a odporoučel se do obýváku, odkud se začaly ozývat tlumené zvuky televizoru. Dodělala jsem jemu sendvič, já jsem si dala zasloužené palačinky, které mi za pomoc nabídnl Liam. „Liame, proč si jich dělal tolik? Je toho jak pro armádu“musela jsem se zeptat, bylo toho vážně požehnaně. „My jsme armáda, Armáda spásy, nevidíš?“ Postavil se do supermanské pozice, jednu ruku si dal v bok a druhou napřáhnul před sebe. Harry to zaregistroval a začal 'Hmm-kat' znělku ze supermana. Z horního patra se začaly ozývat strašné zvuky, a pak byl slyšet jen dusot bosých nohou po koberci, který byl natažený na schodech. „A tady nám letí generál!“poznamenali kluci.

Silent Love - 4.díl

Pustila jsem ho dovnitř a přitom jsem se stále usmívala, jako kdybych se něčím sjela. Všiml si toho a zastavil svou dosavadní činnost, což bylo jedení popcornu. „Děje se něco?“zeptal se ještě s plnou pusou. Zakroutila jsem hlavou a sedla si vedle něj do méně pohodlného křesla. Budu mu muset vysvětlit, že to křeslo, na kterém sedí, je prostě moje a už se ho do smrti jeho zadek nedotkne! „Na jaký film budeme koukat?“ Ukázala jsem mu. „Vyber si“řekl a položil přede mě asi deset filmů. Dost dlouho jsem přemýšlela a potom se rozhodla pro Ženu v černém. „Ale já se budu bát“ukázala jsem zas, když se první hudba filmu rozlehla po místnosti. Zasmál se. „Měl asi vybrat něco míň strašidelného. Aůle neboj, při nejhošim se můžeš schovat ke mně“odpověděl a rozevřel své náručí. Spokojeně jsem se usmála a začala sledovat film. Když nastala asi desátá strašidelná scéna, vzdala jsem pokusy o to, vypadat statečně a schoulila jsem se do klubíčka. Niall mě začal jemně hladit po zádech a mě to překvapivě rychle uklidnilo. Společně se závěrečnými titulkami, mi spadl velký kámen ze srdce. Mám štěstí, že to nebyl ten nejhorší horor, co jsem kdy viděla. Niall pomalu usínal a já se musela do školy v klidu vyspat. Něžně jsem do něj šťouchla. On se probral, vykouzlil na rtech úsměv a přiblížil se ke mně nezvykle blízko. Odtáhla jsem se a posunky mu naznačila, jestli by už neměl jít spát. „Jo, nechám tě tu vyspat. Tak se měj hezky… V kolik se prosím tě vracíš domů?“ Na kus papíru jsem napsala, že o půl třetí, ale že musím ještě na půl hodiny ven se psem. „Dobře, mohl bych se pro tebe okolo čtvrté stavit a seznámil bych tě s kluky?“Se známkou nadšení na mé tváři jsem souhlasila. Později, stejně jako jeho pozdrav na rozloučení, utichly i jeho kroky mezi zdmi novostavby.

Ráno jsem se probudila, zářící jako měsíček na hnoji. Ve škole právě probíhají maturity, tudíž jsou skoro všichni učitelé nepřítomni. Nemáme žádné učení, jen nějakou přednášku o bezpečném sexu a nechtěném těhotenství. Už teď jsem rudá až za ušima. Z postele jsem vyskočila rovnýma nohama a přesně na devátou jsem byla ve škole. Den proběhl v klidu, posbírala jsem ještě nějaké dobré známky na vylepšení průměru ke konci školního roku a už jsem valila domů. Po nudné půlhodinové vycházce s Benem jsem si spokojeně lehla na gauč. Než jsem se nadála, bylo půl čtvrté. Sakra! Měla bych začít dělat něco s tím zapomínáním na Nialla. Venku bylo teplo, ale ne bůh ví jaké. Vzala jsem si černé lesklé legíny, bílé delší tílko, na něj síťované tričko s krátkým rukávem, které mi lehce padalo přes jedno rameno. To celé jsem doplnila stříbrným páskem, semišovými botami na vysokém podpatku a otevřenou špičkou. Tílko bylo z části průsvitné a vzhledem k tomu, že jsem na sobě měla černé prádlo, nebyla to nejlepší volba. Na převlékání už ale nebyl čas, protože než jsem si to stačila uvědomit, mé hodiny ukazovali dvě minuty před čtvrtou a ode dveří se ozývat hlasitý zvonek. 

Prosím o komentáře :) Ann-x

Silent Love - 3.díl

“Jaké máš nejraději?” Trochu se zasmála a mě nedošlo, že bude muset každý název pracně naznačit. Ukázala si u pusy jakoby “mluvení “, pak ukázala na sebe. „Tell Me a Lie!“ zakřičel jsem a ona mě jako pochvalu poplácala po ramenou. Další zvedla ukazováček a pak k němu přidala další tak, aby tvořily písmeno T. „One Thing!“ vykřiknul jsem zase a ona se rozesmála. Potom pusou naznačila Na, Na, Na. „Na, Na, Na“ Opět se usmála. Potom ukázala na mě, potom zavrtěla rukou jako zápor, ukázala sobě na hlavu, opět na mě a pak zvedla palce nahoru a usmála se. „You don’t know you’re beautiful. O-oh. That’s what makes you beautiful!“ zazpíval jsem a smál se na ní. Ona se také rozesmála, ale její smích zněl tak zvláštně přiškrceně.  Ještě značnou chvíli jsme si povídali. No teda, víte jak to myslím. Potom mi začalo kručet v břiše. Nechtěl jsem odejít, bylo mi s ní dobře, až moc dobře. Cítil jsem s ní něco, co za dlouhou dobu ne, no, moje tělo se dožadovalo potravy a to už nebylo cesty zpět. „Misch, budu muset jít, mám hlad a musím ještě za klukama z kapely“ Souhlasila, připnula psa, který byt celý den na volno a šli jsme “k nám“ domů. U dveří do bytů jsme se na sebe otočili. „Moc jsem si dnešek užil“přiznal jsem barvu. „Me too“naznačila ústy, aniž by vydala hlásku a začervenala se. Pohladil jsem jí po červených lících. Příjemně hřáli. „Mohl bych se po večeři ještě stavit?“optal jsem se nenuceně, ale v duchu se modlil, aby souhlasila. „You?“ opět naznačila a ukázala na mě. „Every time“ rozhodila rukama jakože “EVERY“ a já se musel zasmát. „Tak zatím“ Usmál jsem se. Ona mi jen mávla a zagestikulovala „Bon appetite“ a jednou rukou ukázala, jakoby jedla. „I tobě“ popřál jsem a zavřel dveře.

Mischel:

Začínalo to jako každý jiný den a než jsem se stačila rozkoukat, sedím v parku s celosvětovou hvězdou a normálně spolu mluvíme! No, popravdě se nedá říct, že spolu mluvíme. Nevím, třeba je se mnou jen ze slušnosti, jen z lítosti. Asi si myslí, že němá holka nemá žádné kamarády, ale to se plete, já mám kamarádů až, až. A ti se mnou nejsou z lítosti, ale proto, že sen máme vážně rádi. I když, člověk nikdy neví. Nebudu se tady zaobírat otázkou nad tím, kdo je můj pravý, nebo naopak nepraví přítel a radši vymyslím, jak se budu s Niallem dorozumívat. Samozřejmě umím znakovou řeč, ale on jí neumí. Umím samostatná písmena, ale než bych ukázala celou větu, tak by to chvíli zabralo a proto mi přijde ukazování slov a gestikulování ústy jako nejlepší nápad. K večeři jsem se rozhodla udělat si zapékané palačinky se špenátem a sýrem. Připravila jsem si ingredience a pustila se do vaření. Kolem šesté jsem dojedla, umyla nádobí, vykoupala se a vyčistila zuby.  Sedla jsem si do mého nejpohodlnějšího křesla, když v tom zazněl zvonek. „Sakra“proběhlo mi hlavou. Já na Nialla zapomněla! Ben, můj pes, začal štěkat jako blázen a já měla co dělat abych ho utišila a odvedla do vedlejší místnosti. Trochu jsem si upravila rozcuchané vlasy a otevřela jsem. Za dveřmi stál Niall s kýblem popcornu a pár DVDčky. „Jsem tady princezno“ohlásil se a dal mi pusu na tvář. Pustila jsem ho dovnitř a přitom jsem se stále usmívala, jako kdybych se něčím sjela.

Ann_x :) Možná dám ještě jeden kratší díl kolem 21:00 ;)