Silent Love - 6.díl

No dozvěděla jsem se něco, co bych byla raději ani neslyšela…!

Niall :

Řekl bych, že jí kluci vzali a i ona vypadala, že se dobře baví. Možná kluci nemuseli pít, ale zatím nic neprovedli, takže pohoda. Zatím… „Nialle, a vy jste jako co?“zeptal se Zayn, když jsme si sedli na pohovku. „Kamarádi,“odpověděl jsem stručně. „Mám jí rád to jo, ale je to fajn holka. Mám jí prostě jen za kamarádku“usmíval jsem se a byl jsem rád, že se umím, tak dobře přetvařovat. Harry se začal potutelně usmívat. „What?“zeptal jsem se, když se jeho jemný úsměv roztáhl, že na nás doslova cenil všechny své zuby. „U kamarádství nikdy moc dlouho nezůstane a ty to víš Niallere!“ „Ale s ní je to jiný, je a vždy bude to moje kamarádka!“řekl jsem rázně. To ovšem Lou ani Harry nevnímali a začali polemizovat o tom, co mezi námi bude. Když dovyprávěli náš první polibek, zašli do dalšího level-u a to už vůbec nebylo příjemné. „Počkej, až spolu budou dovádět“-smál se na plnou pusu Louis. „Ale Louisy vždyť je to jedno. Stejně nebudou slyšet“-pokračoval Harry. „To se ale Niall ani pořádně nerozjede, když neuslyší svoje jméno“-Harry. „Bude to znít jako každý večer ve sprše, když se Niall oddává své chvilce klidu“-Lou. Byl jsem rudý až za ušima, ne studem, ale zlostí. Tohle už totálně přehnali. Dorazil to Zayn svým: „Ale no tak kluci, náš malý Ir by nikdy s němou do postele nevlezl. To mi věřte“ Měl jsem přichystanou moc pěknou řeč, kdyby mě z myšlenek nevytrhla Misch, která rychle utíkala ven z domu. Všichni ztichli a koukali na mě. Jen jsem pokroutil hlavou a na každého z nich hodil naštvaný pohled. Utíkal jsem za ní, ale ona nezastavovala. Sem tam si hřbetem ruky utřela slzy, které jí na ruce následně zanechaly černou stopu po řasence. „Mischel počkej. Zastav prosím“ jen rozhodila rukama a sedla si do dřepu. Přiběhl jsem k ní a svezl se před ní na kolena. Slzy jí po tvářích tekly proudem a tiché vzlyky otřásaly celým jejím tělem. Objal jsem jí. Silně a majetnicky, aby každý viděl, že mi na ní záleží, že mi je to líto, a že jí nikomu nedám! Chlácholil jsem jí a jemně hladil po temeni hlavy. „Vrátíme se a já je donutím se ti omluvit, ano?“ Ihned se ode mě odtáhla a zuřivě kývala hlavou ze strany na stranu. „Já se tam nevrátím. Odvez mě prosím domů“ ‘vyslovila’ tichou prosbu a upřeně se mi zadívala do očí. Roztával jsem pod jejím pohledem. Kývnul jsem a pomohl jí vstát ze země, na kterou se díky vzlykům sesypala. Vzal jsem jí za ruku. Bylo mi jedno, kdo nás uvidí, nebo vyfotí. Táhnul jsem jí pomalu zpět k domu. Otevřel jsem jí dveře mého auta a ona si nastoupila. Ještě než jsem za ní zavřel, obrátil jsem si její hlavu dvěma prsty směrem ke mně a otřel jí ušpiněné tváře. Trošku se usmála, ale jakmile se podívala za mě a uviděla čtyři obličeje, sledující nás z okna, svěsila koutky a uhnula pohledem. Dveře jsem zabouchnul a sám si sedl na místo řidiče. „Dneska tě samotnou nenechám. Půjdeš ke mně a budeš tam i spát. Pořádně si odpočineš a uvidím, jestli tě zítra pustím do školy. I když o tom silně pochybuju“ Povytáhla jedno obočí a hodila na mě nevěřícný výraz. „Neuškodí si jeden den od školy odpočinout, ne?!“ zasmál jsem se nenuceně. Souhlasně zakývala hlavou a já byl rád, že neodporuje. Sáhla svou drobnou ručkou po mém rádiu a naladila Radio 1. Hráli Ollyho Murse a ona se společně s písničkou plácala dlaněmi do stehen a tělem pohupovala do rytmu. „Alespoň, že už jí je lépe…“ pomyslel jsem si a spokojeně se usmál. Písnička byla nakažlivá a tak jsem po chvíli taky začal konečky prstů vyťukávat melodii do gumou potaženého volantu. 

Komentář prosím :)  Ann_x