„Tak kluci, je to oficiální“oznámil jsem v sobotu zbývajícím
⅘ One Direction. „A pořád ti to přijde, jako ten nejlepší nápad?“zeptal se
starostlivě Liam. Zakýval jsem na znamení souhlasu. „Budu tam mít soukromí a potřebuju
si trošku oddychnout. Budu vás chodit navštěvovat, nebojte. A pořád se budeme
vidět na koncertech a zkouškách“usmál jsem se povzbudivě. Všichni mě objali a poplácali přátelsky po
zádech. „Užij si to“mrknul na mě Louis. Já se jen usmál a posadil se do mého
auta, mezi spousty krabic a pytlů. Vyrazil jsem směrem k mému novému bytu.
Byl sice v rušnější části Londýna, zato byl obehnán plotem a vrátky, které
se dali bez klíče otevřít jen zevnitř – výhoda proti faninkám. Do bytu jsem
donosil poslední věci a zadíval se na holé dveře. Se stejným přímením, jako mám
já, jsem se už párkrát setkal, tak na cedulku napíšu jen to a vynechám křestní.
Pod sklíčko z umělé hmoty jsem zasunul malý papírek. Bylo na něm ozdobným
písmem vytištěno:Horan. Poté
jsem opět nasedl do auta a přesunul se ke kamarádům z Mullingaru, kteří sem
přijeli za prací. Strávil jsem u nich příjemný večer. Vlastně jsme propili
celou noc a já u nich zůstal na přespání.
Žádné komentáře:
Okomentovat