Gotta Be You - 14.část

Po této krásné scéně jsme museli urychleně vypadnout, protože faninkám jaksi došlo, že je jejich idol zadaný. Ani jsem nechtěla vidět můj twitter. Dlouho jsme se procházeli po osvíceném Londýně. S Petrou jsem se domluvila, že to necháme tak a až zítra přijde z rande se Zaynem, tak k ní zajdu a celé mi to odvypráví. Mamče jsem napsala, že nevím, kdy přijdu, ale že si to musíme s Harrym vyjasnit. Ona mě chápe, a proto by se prý ani nedivila, kdybych tam přespala. To se mi moc nechtělo.  Harry je sice romantik, to nepopírám, ale chápu, že mu časem nebude stačit poděkování a polibek, a proto mi bylo tak trochu jasné, čím by můj den skončil. S Harrym jsme došli až k Hyde Parku. „Chceš jít dál?“ zeptal se starostlivě. Já jsem nesouhlasně zakroutila hlavou „Ne. Jsem hrozně unavená a bolí mě nohy“ Zakňučela jsem. On se jen zasmál a otevřel mi dveře do předem připraveného taxíku. „Stylesy, jak si věděl, že zrovna odtud budu chtít odjet?“ Hodila jsem na něj nevěřící výraz. „No … Já jsem měl na každé ulici připraven jeden taxík. To víš, co kdyby…“Usmál se. Radši jsem se nad tím dál nepozastavovala. U něj mě už jen tak něco nepřekvapí! Dojeli jsme před jejich dům. „Půjdeš dál?“Zeptal se mile, i když byl stoprocentně připravený, že dál půjdu. Zakývala jsem a on mi otevřel gentlemansky dveře. Taxikáři, za to čekání u Parku, musel dát trochu větší sumu a už mě táhnul dovnitř. Měli tu nezvykle uklizeno a v domě byl klid. „Kde jsou všichni?“Zeptala jsem se. Těšilo mě, že budu s Harrym sama, ale těšila jsem se i na večer strávený s těmi blázny. „Liam šel k Dan a Louis za Eleanor. Zayn s Niallem se odebrali na nějaký film a do klubu. Celý dům máme jen pro sebe“ Usmál se. Nebyl to ten úsměv, po kterém čekáte, že se na vás vrhne. Tohle byl upřímný a milý úsměv. Také jsem nadzvedla koutky a posadila se do křesla. Harry za chvíli donesl dvě skleničky na víno. „Bílé, nebo červené?“ „Mě to je šum-a-fuk“ On se odebral do sklepa a já si mezitím v klidu prohlédla fotky na stěnách, které tu před tím nebyli. Příroda, zvířata, lidé, krásné fotky. Zadívala jsem se a ani jsem si nevšimla, že už stihl přijít. Probrala jsem se, až když mi odhrnul vlasy z krku, přehodil je na druhé rameno a opřel si bradu. „A je to tady“ proběhlo mi v hlavě. Nebyla jsem sice pana, upřímně jsem Harryho milovala a chtěla jsem ho, ale v mém klíně se nevystřídalo tolik kluků, takže jsem byla, i přes to, nervózní. K mému překvapení za chvíli sundal hlavu z mého ramene, chytil mě za ruku a odvedl mě ke stolku, kde jsme měli připravené víno a nějaké občerstvení.„Roxy, já nevím jak ty, ale já bych na to všechno co se tu stalo, zapomněl. Vím, že to půjde těžce, anebo vůbec, ale všechny city, co jsem ti u vás doma vyznal, stále platí a já si neumím představit jen jediný den bez tebe. Tenhle čas našeho odloučení jsem zvládal velmi těžko, nejedl jsem, nespal. V myšlenkách jsi byla jenom ty a já se bál, že by si mě odmítla. Potom mě napadla tahle šílenost, ale doufal jsem, že pochopíš význam těch slov a odpustíš mi“ Takhle dlouhý proslov jsem od něj ještě neslyšela. Koukal se na mě těma nejupřímnějšíma očima a já neměla slov. Stále na mě upíral jeho pohled a už na očích mu bylo vidět, jak přestává doufat. Po chvíli se zvednul a odkráčel do kuchyně. Já nejsem vůbec výřečná a tak mě ani nepadala slova, co mu říct. Doběhla jsem za ním a on seděl na studených dlaždicích a koukal do blba. Klekla jsem si k němu a pohladila ho po ruce. „Proč jsi mi na tom mostě dávala šance, proč?“ Podíval se se skelnýma očima do mých. „To nebyly falešné naděje, to byla pravda. Harry já tě miluju, jako ještě nikoho. Tímhle proslovem jsi mi naprosto vyrazil dech a já neměla slov. Promiň mi to“ Zadívala jsem se do země. On mě jen v tichosti objal. Jeho vůně a šimrání jeho kudrlin bylo to, co mi nejvíce chybělo. On sám byl pro mě jako droga a já bez ní už neumím žít.


Pár komentářů a bude další. Buď ještě dnes, nebo až někdy...jindy :D Ann xx :)