Gotta Be You - 4.část

Nikdo nebyl doma, tak sem mohla v klidu běhat po domě, musela jsem ze sebe setřást všechen ten stres, co jsem zdatně skrývala před Harrym.  Napsala jsem o tom hned Petře, protože ona je jeden důvod proč 1D nemusím. Teda až do teď. Hned co jsem zprávu odeslala, volala mi a ječela do mobilu jako šílená. „Prosííím, seznam mě se Zaynem! Budu ti navěky zavázaná!“ „To už jsi teď. Víš, kolik jsem toho pro tebe už udělala?!  Ale neboj, až se s Harrym víc poznáme, navrhnu mu to!“ „Děkuju. Ty jsi prostě nejlepší!“ „Tohle slýchám poslední dobu často“ Dole v zámku zachrastily klíče. „ Petro budu muset jít. O víkendu se domluvíme a půjdeme ven. Měj se, ahoj!“  Zavěsila jsem jí. Byli to rodiče, společně jsme se navečeřeli a já se pak šla osprchovat a připravit na spaní. Lehla jsem si do postele, hlavu podepřela hromadou polštářů a zapnula si twitter. Harry si mě přidal a tak jsme si začali hned psát. „Víš, domlouval jsem se na zítřek s Jane, jestli nepůjde ven, ale ona nemůže. Nešla by si ty? Nikoho jiného tu nemám, kluci odjedou na chatu a já se nechci nudit doma“ Překvapilo mě to, ale zároveň potěšilo „Jasně, ráda půjdu, taky nemám co dělat. Kde a kdy?“ Dohodli jsme se, že se sejdeme dopoledne ve Starbucks a půjdeme i na oběd. Naši nebudou až do pondělí do večera doma, takže bych si stejně někam zašla. Rozloučila jsem se a ještě jednou ho ujistila, že tam budu. Vypnula jsem počítač, zachumlala jsem se do deky a v tu ránu jsem usnula.

Krásný, slunečný, červencový podvečer. Pláž někde na okraji LA. Jemné vlnky se líně povalují po písku. Rackové křičí a ukládají se ke spánku v hnízdech na velikých kamenných zdích. Nikde ani noha, jen dva zamilovaní lidé se koupají v moři. Mladá láska. Běhají z moře na pláž a zpět. Hrají si, dovádějí. Nic je v tomto momentě netrápí. Poznala jsem v tom mě a Harryho. Tak jsme si to užívali. Ten kousek ráje jen pro nás dva. Harry mě dohonil a svalil do vody. Smála jsem se jako blázen. Harry mi chytil obličej do dlaní a vášnivě mě políbil, já jsem mu mé paže obmotala kolem krku. Naše rty se oddělily. Zadíval se mi do očí a v těch jeho jsem viděla jiskry štěstí. „Miluji tě! Tak jako nikdy nikoho. Děláš ze mě jiného člověka. Lepšího. Jsem ti tolik vděčný. Jedině s tebou jsem šťastný. Až teď jsem poznal, co mi v životě chybělo.“ Do očí se mi tlačily slzy štěstí. „Já tě taky miluji, ani nevíš, jak moc jsem šťastná, když jsem s tebou.“ Ještě dlouho jsme tam seděli, voda stále proudila kolem nás a vlnky do nás naráželi. Cítila jsem se jako v nebi. Něco se mi však nezdálo. Voda ustupovala zpět. Najednou jsme seděli na holém písku. I Harry byl zmatený. Odtrhli jsme od sebe pohled a podívali se na moře. Oči se mi rozšířily, když jsem si uvědomila co se děje. V dáli jsem viděla vlnu. Obrovskou vlnu, která se každou sekundou zvětšovala a nabírala na rychlosti. Ne! To nemůže být konec. Harry byl pohotovější než já. Chytil mě za ruku a táhl mě pryč, ale já jsem nemohla odlepit oči od té pohromy, co se každou chvílí blížila. Harry se mnou zacloumal a podíval se mi do očí. „Teď se soustřeď, musíme odtud pryč, jinak nemáme šanci na přežití. Věř mi a utíkej se mnou k autu!“ Koukala jsem na něj a nechápala, jak může zachovat chladnou hlavu. Dala jsem mu pusu a utíkala k autu. Nasedla jsem a on nastartoval. Ujížděl nebezpečnou rychlostí pryč a já se zadním oknem koukala, jak se vlna blíží. Už nebylo cesty zpět, vlna dorazila na pobřeží. Padla jsem Harrymu kolem krku a zavřela oči. Zakřičela jsem naposledy, že ho miluju a pak jsem pocítila jen silný náraz do našeho auta…

…Vzbudila jsem se. To bylo šílené. Tam, kde před chvíli byl Harry, byl můj zmačkaný polštář. Slzy se mi kutálely po tváři, zpocené pyžamo se mi lepilo na tělo, ale já potřebovala vědět, že je Harry v pořádku ve svém domě. I přes neustálé slzy a přes to, že bylo půl druhé ráno, jsem mu bez váhání napsala esemesku, ani jsem pořádně neviděla, co píšu. Do pěti minut mi přišla zpráva: „Roxy, děje se něco? Té sms jsem docela nerozuměl, doufám, že jsi v pořádku.“ Další vlna slz, tentokrát těch šťastných. Cítila jsem k Harrymu něco, co ještě k nikomu. Lehla jsem si do postele a ani neodpověděla. Jen jsem se opět ponořila do hlubokého spánku. Tentokrát naštěstí bezesného. 


Komenty prosím :) Ann xx